|
Právě je 555 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116825753 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Z internetu: Cantalamessa: Duch svatý vede subjektivně i objektivně
Vloženo Úterý, 31. březen 2009 @ 14:22:47 CEST Vložil: Olda |
poslal Elo Papežský kazatel se ve svém třetím postním kázání pro Svatého otce a
členy římské kurie zaměřil na téma vedení Duchem svatým podle slov sv.
Pavla z listu Římanům (8,14)
O. Cantalamessa zdůraznil, že pro svatého Pavla nebyl Duch
svatý jenom „vnitřním učitelem“, nýbrž principem nového života;
neomezuje se jen na ukázání toho, co je třeba dělat, ale dává schopnost
dělat, co přikazuje. Duch svatý, řekl dále papežský kazatel, mluví
skrze svědomí ke každému člověku, věřícímu či nevěřícímu, a volá ho
dobrými vnuknutími či vnitřními osvíceními:
„Jsou to pobídky
následovat dobro a vyhýbat se zlému, přitažlivosti či náklonnosti
srdce, které nemají přirozené vysvětlení, protože směřují často opačným
směrem než by chtěla přirozenost. Právě tuto etickou složku lidské
osoby někteří dnešní významní vědci a biologové překonali teorií, která
spatřuje v lidské bytosti výsledek nahodilého druhového výběru. Pokud
je však evoluce řízena pouze bojem o přežití silnějšího, jak si potom
vysvětlit čiré skutky altruismu ba dokonce sebeobětování za věc pravdy
a spravedlnosti? Boj o přežití tedy není jediným motorem evoluce. To je
– mimochodem - závěr, ke kterému v knize Jazyk Boha dospěl známý biolog Francis Collins, vedoucí týmu, který zmapoval lidský genom.“
O. Cantalamessa pak hovořil o dvou typech svědectví Ducha svatého:
vnitřním a vnějším, tedy apoštolském. Je nezbytné – řekl – aby tyto dvě
dimenze byly jednotné, „protože jen tak mohou vyústit ve víře“. Pokud
se totiž přehlíží vnitřní svědectví, upadá se snadno do přepjatě
právnické interpretace a autoritářství; pokud se přehlíží vnější,
apoštolská dimenze, upadá se do subjektivismu a fanatismu:
„Pokud
je všechno redukováno pouze na osobní, soukromé naslouchání Duchu,
otevírá se cesta neodvratného procesu dělení a rozdělování, protože si
každý myslí, že je v právu. Samotná rozdělení a množení denominací a
sekt, které si často v podstatných bodech vzájemně odporují, dokazují,
že není možné, aby ve všech mluvil tentýž Duch pravdy, protože tak by
odporoval sám sobě. Tomuto nebezpečí – jak známo – je nejvíce vystaven
protestantismus, který učinil z „vnitřního svědectví“ Ducha svatého
jediné kritérium pravdy, jež stojí proti každému vnějšímu, církevnímu
svědectví, které není pouze psaným Slovem. Některé krajní proudy však
jdou ještě dál a kladou vnitřní vedení Duchem i proti samotnému Písmu“.
Spolu s rozvojem racionalismu – řekl dále O.Cantalamessa – se duch
přestává psát s velkým D a je ztotožňován s duchem pouze lidským.
„Musíme
ovšem poctivě uznat, že existuje také opačné nebezpečí, totiž
absolutizace vnějšího a veřejného svědectví Ducha a opomíjení onoho
individuálního, které nastává skrze svědomí osvícené milostí. Jinými
slovy, vedení Duchem je pak omezováno pouze na oficiální magisterium
církve a je tak ochuzována rozmanitost působení Ducha svatého. Snadno
pak v takovém případě převládne pouze lidský, tj. organizační a
institucionální prvek, je favorizována pasivita, laici jsou odsouváni
stranou a církev je přehnaně klerikalizována.“
Také v tomto případě – řekl O.Cantalamessa je třeba hledat celek,
syntézu, která je kritériem opravdu katolickým, tj. ideální harmonii
mezi tím, co Duch praví mně, a tím, co říká církvi v jejím celku a
skrze církev pak jednotlivcům.
To byly některé myšlenky z pátečního postního kázání O.Cantalamessy pro Svatého otce a římskou kurii.
Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=11043
|
Re: Cantalamessa: Duch svatý vede subjektivně i objektivně (Skóre: 1) Vložil: Elo v Úterý, 31. březen 2009 @ 17:47:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Dovolím si poznamenať, že Cantalamessa práve vystihol to, o čom sa tu na GS často vedú spory a vyjadril v určitej vyváženej rovnováhe tento problém: "Pokud
se totiž přehlíží vnitřní svědectví, upadá se snadno do přepjatě
právnické interpretace a autoritářství; /to je snáď pokušenie katolíckej strany a pod..../ pokud se přehlíží vnější,
apoštolská dimenze, upadá se do subjektivismu a fanatismu.../ to môže byť zasa pokušenie určitých nekatolíckych prúdov.../
Cantalamessa preto hovorí, že " je třeba hledat celek,
syntézu... tj. ideální harmonii
mezi tím, co Duch praví mně, a tím, co říká církvi v jejím celku a
skrze církev pak jednotlivcům..."
O.Cantalamessa je třeba hledat celek,
syntézu, která je kritériem opravdu katolickým, tj. ideální harmonii
mezi tím, co Duch praví mně, a tím, co říká církvi v jejím celku a
skrze církev pak jednotlivcům." |
Re: Re: Cantalamessa: Duch svatý vede subjektivně i objektivně (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Čtvrtek, 02. duben 2009 @ 06:06:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Problém větší stratifikace protestantských církví ohledně vedení Ducha svatého je v tom, že nadřazují "dary Ducha svatého" nad Písmo. Zejména "dar proroctví", který není zpytován a rozvažován místní církví, která ho buď přijme nebo ne s tím, že mu zatím "nerozumí" . Mnozí reagují pod vedení tělesnosti a ne Ducha sv. a projevují se prvky rozdělování. Dalším fenoménem, proč s tímto mají evangelikálové problémy je nízká úroveň znalostí Písem resp, některé tendenční výklady jejich celosvětových osobností ( např. Dereka Princeho). Dnes to je zhoubné učení společenství řazených do proudu Hnutí víry, které učí, že člověk je "duch v těle" a tím pak věci týkající se člověka přesouvají do úrovně duchovní a VŠE se stává otázkou "pevné víry" a MUSÍ se stát. Vytrhnou některé verše Písem a tvrdohlavě na nich stojí. Mnohé stoupence přivedli k frustracím a odpadnutí, zahořknutí - viz. do nekonečna vystavený "trhák" takto zhrzených lidí na tomto webu, kteří pak mluví o "manipulacích v charismatickém hnutí". Další příčina většího dělení a různění u evangelikálů a charismatiků ( byť jde o jednoho Ducha) je "neposvěcený život" a pak jsou na nejlepší cestě, aby se mocí ( darů Ducha sv.) ujal někdo jiný ( pro ty nevyřešené hříchy a svázanosti) a přišlo na slova Pána Ježíše : Zdali jsme ve tvém jménu nevymítali démony ......Odejděte, neznám vás! Charismatici se příliš vyžívají do sebe . Kdyby více klasicky evangelizovali a k tomu přidali moc, kterou Duch sv. dává skrze charismata, tak to nemá chybu. Jenže oni to nedělají. Objevují se pouze přes zvlášť pomazané evangelisty, ale tu není dřinu moc nedělají. Ta poslední věta v příspěvku nemá být je kritériem " opravdu katolickým", ale kriterium všech věřících. Na druhou stranu evangelikálové pořád zásadně bojují s větrnými mlýny a potírají jakékoli projevy charismatů ve svých církvích. Proto jsou mnozí odejiti a musí zkládat nová společenství. Tam jde až o nebiblické postoje, které se tradičně vyučují. V podstatě nehctějí nic měnit, zvykli si na formy a od Ježíše v životě už nic nečekají, žádný projem Božív moci tady a teď, protože to byla záležitost tzv. "prvotní Církve". Podle mě , nejlepší kandidáti na onu správnou syntézu jsou evangelikálové, dobře vyučeni v Písmech, kterí se otevřou osobnímu vztahu s Duchem svatým a Jeho darům, které budou správně a v pokoře používat pro zvestování evangelia a růst svých společenství
|
]
Re: Re: Re: Cantalamessa: Duch svatý vede subjektivně i objektivně (Skóre: 1) Vložil: Elo v Čtvrtek, 02. duben 2009 @ 15:42:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ja to vidím zboku tak, že u nekatolíckych spoločenstiev je v pozadí skoro vždy ten istý problém: subjektivizmus pri výklade Písma /"Sola Scriptura" s Duchom Svätým, ale po svojom.../. Niektorý si to síce už uvedomujú, ako aj ty píšeš. Problém je v tom, že tam na "tej strane" spravidla niet autority, ktorá by bol pre niekoho záväznou. Ak sa váženému "prorokovi" ktosi znepáči, založí si svoju cirkev, skupinu atď. Aj ked v Písme Pavol naráža na tento problém poriadku a autority, v skutočnosti v nekatolíckych spoločenstvách je to veľmi ťažké praktizovať.
V KC sú všetky uvedené skupiny, a to vo veľkej rozmanitosti, ba ešte aj iné, a klape to. Iste aj tam sa nájde farárko, ktorému to nesedí... nNvadí, idu "pod plášť" druhého". Sú stále v tej istej cirkvi. Majú veľký akčný rádius, môžu robiť misie po celom katolíckom svete, a nikto ich nebude považovaňť za heretikov alebo sektárov. Hlásajú to isté učenie atď. Preto nevadí, ak ich všade nepríjmu. U nás - práve pre veľkú pestrosť rôznych hnutí - ľudia sú tolerantní, a zvyknutí na rôznosť. Povedia si: Mne sa tento štýl nepáči, ale zrejme, ak majú povolenie od autority, nie sú to šarlatáni, ani heretici... Toto mi práve chýba na nekatolíckej strane... Takm je každý ponechaný sám na seba? Je to sloboda, alebo svojvoľnosť?...
Cantalamessa je skúsený človek, a vie, čo hovorí. naozaj "ducha neuhášať", nech hovorí cez kohokoľvek. Ale u nás platí veľmi dobre osvedčená skúsenosť: že ak je to naozaj od Ducha Božieho, a nie z domýšľavosti, či pýchy človeka, tak človek sa podriadi autorite, aj keď to bude značiť prechodné ustúpenie. Ak je niečo od Ducha Božieho, to sa napokon presadí. Toto sa veľa-krát zopakovalo v mnohých hnutiach v rámci KC. Mnohí svätí ľšudia, práve preto, že boli svätí, a ked pritom trochu predbehli svoju dobu, a mnohí ich nechápali, podriadili sa, ustúpili, a Boh ich za to ešte väčšmi požehnal. Nastúpil napr. iný biskup, pápež, zmenili sa pravidlá, a spoločnosť oveľa viac napredovala... Naopak tí tvrdohlavci, "osvietenci", ktorí sa vyvyšovali nad všetky autority, lebo sa cítili Božími prorokmi, často dopadli zle... Možno by stálo prehrabať sa trochu v dejinách charizmatikov rôzneho druhu /myslím vtom najvšeobecnejšom zmysle chcriziem, medzi ktoré zaraďujem aj charizmu evanjelikálov.../
|
]
|
|
|
|