|
Právě je 541 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116887347 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Kázání o svaté Trojici
Vloženo Pondělí, 15. červen 2009 @ 23:03:08 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Neděle svaté Trojice, Na Topolce, 18.5.2008 Zjevení Janovo 4 kap.
Milé sestry a bratři,
dnešní
nedělí definitivně končí dlouhý cyklus letošních velikonočních svátků.
Tím posledním dílkem sváteční skládanky je slavnost svaté Trojice. A je
to svátek opravdu výjimečný. Když budeme pozorně sledovat rytmus
církevního roku, můžeme si uvědomit, že prakticky všechny jeho významné
záchytné body jsou odvozeny od příběhu Ježíše Krista. O Vánocích
slavíme Ježíšovo narození, pak si připomínáme jeho křest, o
Velikonocích zase ukřižování a vzkříšení. A ostatně i svátek Ducha –
letnice, se vztahují ke Kristu a k jeho zaslíbením pro církev.
Z
tohoto propojeného řetězce ovšem svátek svaté Trojice nápadně vybočuje.
Byl zaveden relativně pozdě (až ve čtrnáctém století) a nevztahuje se k
žádné konkrétní biblické události. Můžeme snad konstatovat, že je to
svátek doslova teologický. Jeho hlavním obsahem je Bůh ve třech osobách
– tedy nejméně biblicky vykazatelné křesťanské dogma.
Pokud se pokusíme formulovat
ústřední otázku dnešního svátku, snad by mohla znít: „Kdo je Bůh? Jaký
je? Co o něm vlastně víme a dokážeme povědět?“ Touto otázkou se dnes
pokusíme společně zabývat.
Ve své většině se biblický
text vyhýbá pokusům popisovat Boha, byť i jen v náznacích a metaforách.
Člověk se s Bohem setkává spíše v konkrétním Božím jednání, v díle
spásy a záchrany.
Přesto ale najdeme i v Písmu určité výjimky.
Jsou to především texty popisující vidění proroků a texty
apokalyptické, ve kterých se tajemství Božího bytí téměř hmatatelně
dotýkáme. Jazyk, kterým jsou tyto oddíly sepsány, je bohatý na barvitou
a místy snad až nesrozumitelně přebujelou symboliku. A právě jeden z
těchto textů jsme před chvílí četli.
Co se z něj dovídáme o Bohu?
Čtvrtá
kapitola knihy Janovo Zjevení je popisem neobyčejného vidění. Hned
úvodní slova tohoto vidění naznačují, že se tady před námi otevírá
něco, co za normálních okolností zůstává zraku smrtelníků nepřístupné.
„Hle, dveře do nebe otevřené…“ Nebesa – příbytek Hospodinův. To, co
obvykle zahaluje mrákota, co je zastřené oblakem, to se nám teď na
okamžik dává k dispozici.
A ten pohled do nebes je více než zvláštní.
V
samotném centru, bez nějakého velikého zdržování, se nám nabízí pohled
na trůn. V češtině máme slovo trůn neodmyslitelně spojeno především s
představou panovníka. Taková asociace není nesprávná. Měli bychom k ní
ale přidat ještě přinejmenším dva další možné významy. Trůn může také
představovat sedadlo učitele a rovněž i soudní stolec.
Tak tedy hned zkraje rozumíme, že ten, kdo sedí na nebeském trůnu je tím pravým nebeským vládcem, učitelem i soudcem.
A
co dále se o něm dozvídáme? V ČEP čteme: „…a na tom trůnu někdo…“ Někdo
– mohlo by se snad zdát, že toto slovo jako popis neobstojí. Že jeho
výpovědní hodnota je téměř nulová. Ale neunáhleme se. Je to skutečně
tak?
Při lidském tázání po Bohu se přece nabízejí ještě dvě jiné varianty:
Tak
za prvé, mnoho lidí na celém světě se domnívá, že na takovém pomyslném
nebeském trůnu nesedí ve skutečnosti „nikdo“. To je pohled atheismu,
pro který jsou nebesa prázdným místem.
A existuje také druhá
možnost, odlišná od atheismu, která hlásá a vyznává, že na nebeském
trůnu sedí „něco“ – nekonkrétní, neosobní a vše prostupující božská
síla či energie, duchovní princip veškerenstva.
V Bibli ale
nečteme, že na trůnu sedí „nikdo“ či „něco“, ale právě „někdo“. Osoba
vládce, učitele a soudce. O mnoho více se už ale my, přihlížející
pozorovatelé Janova vidění, nedozvídáme. Čteme, že vzhled této osoby je
podobný jaspisu a karneolu – tedy drahým a vzácným kamenům. Ale jejich
lesk jako by zaslepoval a znemožňoval rozvedení do dalších detailů –
tím celý popis končí.
Oč je stručnější popis trůnu a postavy na něm sedící, o to bohatší je ovšem popis bezprostředního okolí – nebeského dvora.
A
tady už se ocitáme přímo v jakési hře čísel a symbolů. Všichni fanoušci
mysteriózních detektivek typu „Šifra mistra Leonarda“ by jistě byli nad
tím propletencem nadšení a hned by pátrali, jaká záhadná a církví
zapíraná tajemství jsou v tomto textu asi ukryta.
My se pokusíme jít trochu jinou, možná méně napínavou, ale snad realističtější cestou.
V
prvé řadě si můžeme všimnout, že všechna ta zmiňovaná čísla mají něco
společného. Dvacet čtyři – to je dva krát dvanáct – tedy číslo plnosti.
Právě tak i sedmička nese v Bibli především význam úplnosti. A čtyřka –
obvykle s odkazem na čtyři světové strany zase představuje celou
rozlohu světa. V celé té rozmanitosti tedy můžeme konstatovat, že
nebeský dvůr shromážděný kolem trůnu, je především metaforou
univerzální Boží vlády a slávy, které podléhá vše co jest a vše se k ní
také obrací.
Stále nám ještě ale zbývají ty rozmanité obrazy –
starci, světla a záhadné bytosti? Jak si s nimi poradit? Nejsme
naštěstí první, kdo nad tímto textem přemýšlí. Můžeme se o radu obrátit
k mnoha předchozím čtenářům a vykladačům. A od nich se dozvíme
následující:
Dvacet čtyři starců – to je přece dvanáct apoštolů
a dvanáct proroků – zrovna tak, jak se s nimi setkáváme ve výzdobě
pravoslavných chrámů na ikonostase. Sedm světel neboli sedmero duchů
Božích, bylo zase obvykle chápáno jako obraz Boží moudrosti, která
projasňuje temnotu nevědomosti a dává pravé porozumění.
A na
závěr – čtyři bytosti, lev, býk, člověk a orel, byly už od nejstarších
dob Augustinových rozpoznány jako postavy čtyř evangelistů – Marka,
Lukáše, Matouše a Jana. Takto jsou také často vyobrazováni.
Když
shrneme vše, co jsme se dověděli, můžeme konstatovat. Nebeský dvůr v
Janově vidění je vlastně jakýmsi prstencem svědků. Když vhodíme kámen
do vody, zmizí našemu pohledu, ale zůstanou soustředěné kruhy na vodě,
které můžeme pozorovat. A právě tak je to i s Janovým viděním.
Když se ptáme po Bohu, když nad Bohem přemýšlíme, narážíme na to, že ten zářící kámen jaspisu a karneolu je před námi skryt.
Docela
zřetelně se ale můžeme opírat o soustředěné kruhy svědků, o slova
proroků, apoštolů a evangelistů, která projasňují temnotu a zvou nás k
spoluúčasti.
Milé sestry a bratři,
obloukem nás ten
barvitý obraz z knihy Zjevení opět přivedl k tomu, co si v tomto sboru
stále snažíme připomínat jako nezbytné východisko naší víry. Veškeré
přemýšlení o Bohu, bude jen planým fantazírováním a ztrátou času, pokud
nebude pevně zakotveno v Písmu, v jeho soustavném čtení a promýšlení.
Tak to pochopili a přijali naši předchůdci a tak to zůstává platné i
dnes. Nechme se tím při příležitosti svátku svaté Trojice inspirovat.
Hospodine,
náš Otče, který jsi v Ježíši Kristu sestoupil k člověku a který svým
Duchem prosvětluješ temnotu. Vyznáváme, že jsi hoden přijmout slávu,
čest i moc. Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který
byl a který jest a který přichází. Amen
Zdroj: Baptistický sbor na Topolce
|
Re: Kázání o svaté Trojici (Skóre: 1) Vložil: rudinec v Středa, 17. červen 2009 @ 09:05:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Jeho hlavním obsahem je Bůh ve třech osobách – tedy nejméně biblicky vykazatelné křesťanské dogma.
Su skutočne Otec ,Syn a Duch Boží osoby ???
Na tento problém jestvujú dva pohľady: ten prvý hovorí,že Otec ,Syn a Duch Boží sú osoby.Druhý pohľad je ten,že Otec a Syn sú osoby a Duch Boží je účinná moc Boha otca a Pána Ježiša Krista.Ani jedna ani druhá strana nespochybňujú ,že Otec a Syn sú osoby ani sa to spochybniť nedá pretože opis P.J.Krista v nebeskej podobe je v Zj.1,13 „ a v prostredku medzi siedmimi svietnikmi som videl podobného Synovi človeka, oblečeného v dlhom rúchu až po nohy a prepásaného na prsiach zlatým pásom.“ Podobný opis je vMat.17,2 ... „a premenil sa pred nimi, a jeho tvár sa skvela jako slnce, a jeho rúcho stalo sa bielym ako svetlo.“ Opis Otca v nebeskej podobe je v Zj.Jana 4, 2-3 „A hneď som bol v duchu. A hľa, trón stál na nebi, a na tróne ktosi sediaci.3 A ten, ktorý to sedel na tróne, bol na pohľad podobný kameňu jaspisu a sardisu, a dúha bola vôkol trónu, na pohľad podobná smaragdu.“ Opis Ducha Svätého v nebeskej podobe som nenašiel. Vyznavači prvého pohľadu vychádzajú z následovných části Písma: 1, Mat.28,19 „A tak iďte, čiňte učeníkmi všetky národy krstiac ich vo meno Otca i Syna i Svätého Ducha.“ 2, 1Jan 5,7 „Pretože traja sú, ktorí svedčia na nebi: Otec, Slovo a Svätý Duch. A tí traja sú jedno.“ Vyznavači druhého pohľadu vychádzajú z týchto výrokov: 1, Zjavenie 22:3 „A nebude viacej ničoho zlorečeného, a trón Boží a Baránkov bude v ňom, a jeho sluhovia mu budú svätoslúžiť.“ Argumentujú tým,že v novom Jeruzaleme sú len dva tróny Boží a Baránkov.Trón pre Ducha Božieho tam chýba. Ak je Duch Boží osoba musel by tam byť i tretí trón. 2, Ďalej dôvodia tým:že ap.Pavol trinásť epištol začína pozdravom: „milosť vám a pokoj od Boha, nášho Otca, a od Pána Ježiša Krista!“ Ani v jednom prípade nie je spomenutý Duch Boží.Vychádzajú z toho,že ak by Duch Boží bol osoba nutne by tam musel byť pozdrav aj od Ducha Božieho. 3, Ďalším argumentom je fakt,že v Slove Božom sú výroky: Duch Boží alebo Duch Kristov.Ani v jednom prípade nie je výaz Duch od Ducha Božieho. Ak by Duch Boží bol osoba potom by v SB takýto výraz musel byť. Ktorý z týchto dvoch názorov je lepšie dotvrdený Písmom ??? |
Re: Re: Kázání o svaté Trojici (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Středa, 17. červen 2009 @ 11:46:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Podle mého názoru jste podal ten nejlepší příklad. Tojjediný není z podstaty toho slova trojitý ani jediný ale obojí zároveň. Pravdivé jsou všechny odkazy které citujete a spousta dalších. Nejsvětější Trojice představuje tajemství které naše lidská mysl nedokáže plně pochopit. Pro jistou hrubou představu může posloužit matematický příklad. Musíme ale zvolit odpovídající model. 3x1 jsou sice 3 ale kolik je 3x nekonečno ?
|
]
|
|
|
|