já to vidím tak, že Pavel nemluví ani tak o svobodě v našem smyslu, ale o vysvobození, o zlomení pout.

Není plná pravda, že kde lidé nemohou svobodně projevovat víru, kde nemohou konat co Bůh chce, tak tam Boží Duch není. Samo svědectví bratří dnešních i minulých, dokonce i biblických říká, že to tak není. 

Velmi často se Duch Svatý projevoval, když lidé nemohli svobodně (v dnešním smyslu) činit co chtějí. Petr ve vězení, křesťané v pronásledování.... mnoho a mnoho bratří nemohlo svobodně projevovat svoji víru, ale přitom byli plni Ducha. Duch není vázán na lidskou svobodu, svobodu vyznání, ... člověk může být vysvobozen o v okovech. Proto bych raději použil slovo vysvobozen a ne svoboda. protože svoboda vyznání a vysvobození spolu nesouvisí.

Jirka

  Co to tak znamená, "moc nepíše"?

  Stačí zadat do konkordance. Přes 200 výskytů - ať už přímo ve formě slova "svoboda" nebo "vysvobodit". 

  To bych neoznačil jako "moc se o tom v bibli nepíše". ;-)

  Určitě je svoboda jedno z témat, kterým se písmo hodně zabývá. Není to teda úplně top, jsou témata, kterými se bible zabývá víc (třeba život), ale na druhou stranu málokteré téma se táhne s Božím lidem celým písmem tak, jako vysvobození a svoboda.

  Svoboda a vysvobození je také součást evangelia - píše o ní Ezechiel a proroci, anděl říká Josefovi o Marii: "Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 

  Dobře to řekl Zachariáš:

  To je začátek věčného života. I začátek Ježíšovy služby, když četl Izaijáše:

  "Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu,  vyhlásit vítaný Pánův rok."

  Když jsem tu kdysi vysvětloval naši svobodu bezbožníkům s jejich "svobodou vybírat si dobro a zlo", psal jsem k tomu:

  To je skutečná svoboda, kterou jsme přijali v Kristu Ježíši: "abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel beze strachu sloužili Bohu ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny naše dny." To je slavná svoboda Božích dětí, o které píše apoštol. 

  Toník

 

    Mojžíš si před lidmi zahaloval obličej, aby si nevšimli, jak jeho záře postupně vybledává, to se my bát nemusíme. Mojžíšův národ byl však postižen ještě jinou slepotou : dodnes , kdykoli se v synagogách čte Starý zákon, zůstává mu jeho pravý smysl zahalen. Lidé nepochopí pravý smysl Starého zákona, dokud jim to neodhalí Kristus. A tak jsou dosud přesvědčeni, že jen podle Mojžíšova návodu získají věčný život. Kdo se však ze své duchovní bídy obrátí k Pánu, tomu se otevřou oči. Pán je Duch a kde je on, tam člověk již není otrokem zákona. V naší nezakryté tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle; sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším   a krásnějším, jak nás jeho Duch mění  a přetváří. 

    Jedná se tedy o osvobození od SZ, kdy člověk neměl šanci na věčný život, pokud Zákon překročil. A víme, že jsou situace, kdy jiné řešení než překročit Zákon není. Pán Ježíš na otázku zákona přece řekl:   ·  

 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ ·  

37 [www.biblenet.cz]On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ·  

38 [www.biblenet.cz]To je největší a první přikázání. ·  

39 [www.biblenet.cz]Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ·  

40 [www.biblenet.cz]Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“  

 Pán Ježíš zdůraznil lásku k Bohu i člověku. Láska je silnější než litera Desatera. Tady je ta svoboda, která před Ježíšem nebyla. Milost  a láska, kterou Bůh prokázal ve Svém Synu k nám lidem.   Jinak je pak  svoboda široký pojem a je věc naší vůle.   A na volní jednání  má vliv mnoho věcí včetně emocí a situací, psychický stav i psychické nemoci.