Toníku, neobracíme se kolem sama sebe, ale obracíme se ke Kristu - navracíme se ke Kristu. Protože svět - ten nás od Krista neustále odvádí a my ve slabosti občas podléháme.

Proto je nám neustále znovu potřeba návratů, potřeba nápravy. Proto je nám potřeba se očistit pokáním, uzdravit. A Kristus je v tomto lékařem našich duší.

..."... uzdravuje, vyhání démony,"...

Toto nemůže dělat kdokoli, kdo si to usmyslí, že "na to má". To by mohl také dopadnout jako synové Skévy:

(Sk 19,13)

To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze.  Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.

Uzdravovat, vyhánět démony, může jenom ten konkrétní člověk, který k tomu dostal moc od Krista (od církve).

(Mt 10,1)

Ježíš k sobě povolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou slabost.

Ostatní křesťané se mohou za nemocné jenom modlit - prosit, aby je Bůh uzdravil. Jen někteří v církvi dostali také moc vkládat ruce a mazat olejem!

(Jk 5,14 ...)

Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu.  A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. 

  Zajímalo by mne, Stando - jak dlouho asi tak žiješ to obracení, kolik tak let, od kolika?

  Toník

Proto se, Toníku, stále považuji za hříšníka a nikoli za spravedlivého farizeje, který se chlubí Bohu svými "desátky".

Připadá to snad normální a v pořádku, když i "spravedlivý Toník" občas zhřeší?

  Ne. Ani mi nepřijde normální, že nadhodíš nějaké téma a pak neodpovídáš na otázky k tomu, co píšeš. Ale někdy se povede, že když se tě zeptám pětkrát, šestkrát, tak odpovíš. Tak schválně, jestli teď u tohoto tématu.

..." Ani mi nepřijde normální, že nadhodíš nějaké téma ..."...

To není odlišné téma - hovořím k věci. Ale ty to nevidíš, protože pokud neodpovím podle tvých představ, jak by sis ty odpověď představoval, tak to nebereš vůbec.

Jestliže "spravedlivý Toník" zhřeší i tím nejmenším proviněním - je logicky hříšníkem, který potřebuje nápravu, který potřebuje obrácení od tohoto hříchu zpátky na správnou cestu. Obrácení zpátky ke Kristu.

A každý, kdo nemá svoji mysl zatemněnou herezemi tak si je vědom, že nikdo z nás není tak dokonalým křesťanem, aby dokázal žít svůj pozemský život zcela bez jakéhokoli hříchu.

Toto je tedy první věcí, o kterou se zlý duch v člověku vždycky snaží;  zatemnit mu mysl (klidně i pobožnými myšlenkami), změnit mu myšlení, aby své hříchy buď neviděl vůbec, nebo aby si je alespoň natolik bagatelizoval, že je nepotřebuje řešit, že z nich nepotřebuje činit pokání.

Obrácení je způsob života, je to náprava každého nového hříchu, je to návrat ke Kristu.

Protože každý - i ten sebenepatrnější hřích, je odklonem od Krista. Toto obrácení je vždycky spojeno s pokáním za hřích.

  Ta moje věta pokračovala, napsal jsem: Ani mi nepřijde normální, že nadhodíš nějaké téma a pak neodpovídáš na otázky k tomu, co píšeš. Ale někdy se povede, že když se tě zeptám pětkrát, šestkrát, tak odpovíš. 

  Tak schválně, jestli teď u tohoto tématu.  Zkusím to tedy otázku po otázce, jen jednu. A dám jí tučně.  

  Psal jsi:

  Tak se ptám: 

  Je to skutečně tak, že když se na něco ptám, zajímá mně odpověď na to, na co se ptám. Nezajímají mně tvoje problémy se zlými duchy a myslí zatemněnou herezemi, ani tvé problémy s neviděním hříchů či bagatelizováním, i když i tak dík za sdílení s tím, co žiješ.

  Toník

Toníku, moje odpověď v mém předcházejícím komentáři ale je.

Jelikož ty VŠAK uvažuješ odlišným způsobem než já, očekáváš, co bych asi přibližně měl podle tebe říci, aby to byla "odpověď" podle tvého mínění.

Já však uvažuji jinak, než ty:

Kdykoli oslovím Pána Ježíše, - OBRACÍM se přímo k němu.

Dělám to tak odjakživa.

Kdykoli v pokání opustím nějaký svůj hřích, navracím se k podobě člověka, jakým si Bůh přeje, abych byl.

A opravdu nechápu, co může být na takové triviální věci ještě někomu nejasné.

  A to byl i tento případ, proto se ptám, zajímá mne něco k tomu, co jsi psal. A zajímá mne odpověď na mou otázku - ale nevadí mi, když odpovíš na úplně jiné otázky, co si řešíš ty.

  Díky za odpověď. Vidíš, že když se zeptám vícekrát, nakonec odpovíš i na otázku, kterou jsem ti dával já.

  Odjakživa, takže odmala, předpokládám. Už tedy jako malé dítě jsi dělal to odvádění do světa a obracení?

  Když jsi byl ve dvaceti hloupý a lákala tě pozlátka světa, to už jsi žil to tvoje neustálé odvádění a obracení?

  Když jsi byl ve třiceti povrchní a neznalý, to už jsi žil to tvoje neustálé odvádění a obracení?

  Když tě pak muselo něco pořádně skřípnout, aby sis zase vzpomněli na Boha, tak to jsi taky dělal to odvádění a obracení?

  A děláš to i teď, svět - obracení, pořád dokola, ještě v sedmdesáti, celý život?

  Pokud ano a dělal jsi to celou dobu, mělo to odvádění a obracení nějaké praktické výsledky, účinky ve tvém životě, způsobilo to něco ve tvém životě?

  Toník

Ano, Toníku, pomalu si začínáme rozumět.

Každý hřích je jistým odvrácením člověka od Boha - člověk se jako svéhlavé dítě pustí vedení Boží ruky a "zkouší" dobrodružství zakázaného ovoce. Tento sklon jsme zdědili všichni po Adamovi a Evě. Je dobré na toto nezapomínat, být si této skutečnosti vědom.

Nedokážeme ze svých životů hřích zcela vytěsnit, aby už nebyl - uzdravujeme se z této náklonnosti postupně - životem s Bohem. Když selžeme a zhřešíme, v pokání se k Bohu navracíme. A dostáváme od Boha další šanci.

Správně prožívaná křesťanská víra je charakteristická svým růstem ke křesťanské dokonalosti. Hříchy se stávají čím dál méně závažnými, pouto mezi člověkem a Bohem je léty stále silnější.

  To jsou ale věci, ne které se tě teď neptám. Ale díky, že se sdílíš i s takovými postoji, co máš.

  Zpět k probíranému.

..."Každý hřích je jistým odvrácením člověka od Boha - člověk se jako svéhlavé dítě pustí vedení Boží ruky a "zkouší" dobrodružství zakázaného ovoce.  ...

Psal jsi to Stando mockrát, že to tak máš."...

Jsem si zcela jistý, Toníku, že právě takto to má každý člověk - i ten nejsvatější z nás občas zhřeší - občas neudělá to, co mu nebeský Otec do života připravil.. Třeba jen proto, že nedává zrovna pozor a nerozpozná, co by měl zrovna teď udělat.

A jsou věci, příležitosti, které člověk pak už nedohoní. Některé "vlaky " ti takto ujedou. Každému z nás.

Přitom na každého z nás pořád platí: Můžeš - li udělat dobro a neuděláš, máš hřích.

Žádný z nás se nenarodil dokonalým a vzorným Božím dítětem - učíme se to ve vztahu postupně. I milovat Boha a lidi se učíme postupně.

Zkus si třeba sám sobě odpovědět na otázku, zda:

1.) jsi miloval své rodiče více, když jsi byl docela malý.

2.) Zda své rodiče miluješ více dneska.

Víš, náš duchovní život není exaktní vědou - změřit, zvážit, rozdělit ...

Jsou otázky, které zodpovědět s jistotou nedokážeme. Poznáváme ale, že i vztahy se kvalitou mění - že je to najednou "jiné". A tušíme alespoň, zda je to lepší, nebo horší.

..."Správně prožívaná křesťanská víra je charakteristická svým růstem ke křesťanské dokonalosti. Hříchy se stávají čím dál méně závažnými, pouto mezi člověkem a Bohem je léty stále silnější."...

Ano, psal jsem to jako svou zkušenost, jako "střípek" svého poznání.

A toto má pak kladný dopad i na vztahy mezi lidmi, na kvalitu mého manželství. Žijeme hodně hezký život. A spolu se každý den modlíme za dar víry pro další generace našich potomků, aby žili také v tak hezkých vztazích a naplnili ve svých osobách Boží očekávání..

..."Jestli ty dorůstáš k dokonalosti, tak už jsi dorostl k té křesťanské dokonalosti?"...

Změřit, zvážit, rozdělit ..V jakých jednotkách? . Nedokážu na tvoji otázku odpovědět. Neznám žádnou jednotku křesťanské dokonalosti.

Žiji v přátelství  Bohem, snažím se poznávat Boží vůli a uskutečňovat ji. Zpětně poznávám, že někdy se ale to "poznávání Boží vůle"  jen těžko odlišuje od mých vlastních přání a tužeb. Poznáváme jen nedokonale.

Život je pro člověka do jisté míry dobrodružství s dopředu nejasnými dílčími výsledky. Něčemu věříš, o čemsi jsi přesvědčen že je to právě tak správné - ale jistota přichází zpravidla až zpětně - po čase.

A poznáváš ji podle výsledků, podle "ovoce".

  Psal jsi, Stando, že žiješ v omylech, tak tohle je určitě jeden z nich,. Takové postoje jako ty má málokdo, aby se "člověk se jako svéhlavé dítě pustí vedení Boží ruky a "zkouší" dobrodružství zakázaného ovoce." 

  Možná má takové zlé postoje každý u vás v ŘKC? Nebo každý u vás na vesnici?

  Jinak díky za sdílení. 

  K otázkám jsi opět mlčel, tak předpokládám, že to neustálé obracení žiješ odmala, i když jsi byl hloupý a lákala tě pozlátka, i když jsi byl povrchní a neznalý, i když tě pak něco skříplo, tak jsi celou dobu žil to neustálé obracení. Je to tak?

  

  Když k něčemu dorůstáš, k nějaké dokonalosti, tak víš k čemu to dorůstáš, nebo dorůstáš jen-tak naslepo? Pokud k něčemu dorůstáš a víš k čemu, tak přeci můžeš alespoň přibližně zhodnotit, jak daleko jsi v tom dorůstání. A na to se ptám, jak bys to zhodnotil.

  Jen moje zkušenost, Stando - když jsem žil to neustálé obracení v pomatení herezemi, obcházel zpovědnice a snažil se sám sebe zachránit, tak mi bylo velmi brzy jasné, že tudy cesta nevede. Po pár letech neustálého obracení bylo zjevné, že to do nebe nestihnu ani kdybych se neustále obracel tisíc let, natožpak abych to stihnul do padesáti či sedmdesáti, co jsem měl vymezeno.

  Tak mne zajímá, jestli se ti to neustálé obracení povedlo, jestli splnilo účel, pro který ho děláš.

  Toník

..."  Když k něčemu dorůstáš, k nějaké dokonalosti, tak víš k čemu to dorůstáš, nebo dorůstáš jen-tak naslepo? Pokud k něčemu dorůstáš a víš k čemu, tak přeci můžeš alespoň přibližně zhodnotit, jak daleko jsi v tom dorůstání. A na to se ptám, jak bys to zhodnotil."...

Představ si, že vyrábíš nějaký složitější stroj - máš jistou představu, co by nakonec měl umět dělat a postupně se propracováváš konstrukcí, upravuješ, vylepšuješ jednotlivé dílky skládačky. Některé části stroje už fungují bezvadně, jiné teprve řešíš....Až vyřešíš další kousky a přidáš ke stávající konstrukci, teprve poznáš, jakou cestou se dál dáš,  co je třeba ještě vymyslet, upravit, vyrobit.

Každý člověk je originálem, "prvním kusem". Nejsme sériová výroba s předem danou výkresovou dokumentací.

Je to jen nedokonalý příklad, princip.

  Chápu tě dobře?

  Toník

..."Takže dorůstáš k něčemu a ještě pořádně nevíš k čemu, nemáš na to plány, jen postupně zjišťuješ, k čemu to dorůstáš, doděláváš si to, děláš si plány a návrhy postupně, k čemu bys dorostl."...

Nežiji v nejistotě, protože mám živé společenství s Bohem i svatými v nebi, jakož i podobně smýšlející přátele.

Takže jakousi rámcovou představu o svojí budoucnosti mám. Ale život není plánem stroje se všemi jeho kótami!

Proto je život s Bohem krásným dobrodružstvím. Nevíš, co přijde zítra.

  Jak dlouho tak dorůstáš, celých sedmdesát let? Už moc času a ani sil na dorůstání nezbývá. Jeto tak? Dokázal bys říci, jak moc se ti podařilo dorůst do té rámcové představy, co máš? Jestli jsi už skoro dorostlý, nebo tak na půlce?

  Napsal bys někdy tu rámcovou představu, co máš, do které dorůstáš?

  Toník

..." Takže když se snažíš zachránit sama sebe pro nebe,"......

Určitě mám osobní zájem se do toho nebe také dostat.

Ale nechci tam být sám, ale se všemi lidmi, které mám rád.

Svůj život bych nepopsal jako snahu dostat sama sebe do nebe. Svůj život si užívám naplno už dneska - s Bohem a lidmi, které mám rád. Věřím, že právě toto je způsob, jak se tam všichni dostaneme.

A znovu ti opakuji Oko!

Být nedokonalým není to samé jako být hříšným. Ani svatí nejsou dokonalý, dokonalý je jedině Bůh.

Ve tvé mysli Oko se mylně spojila nedokonalost se hříšností. Hříšnost není o (ne)dokonalosti, hříšnost je o neposlušnosti, vzdoru a pýše.

Jak dlouho budeš ještě neposlušně a pyšně vzdorovat než přijmeš tento prostý a osvobozující fakt?

Nic takové v životě křesťana logicky neplatí Oko. Neplatí že napřed musíš znát boží vůli, respektive způsob jak boží vůli poznávat, a teprve až pak můžeš podle boží vůle žít křesťanským životem. To je logika tělesného člověka, který potřebuje napřed znát direktivu a teprve až podle direktivy zařídit svůj život. 

Život v Bohu a poznání boží vůle je jedno a to samé Oko. Ten způsob který hledáš je životem v Bohu, poznání boží vůle je do života v Bohu implementované.  Zjevení boží vůle není direktivní rozkaz udělej to a udělej ono. Dobře sám víš, že na modlitby ve stylu "Pane řekni mi co mám udělat a já to udělám" Bůh nijak nereaguje. To jak vypadá zjevení boží vůle jsme ti zde popsali mnohokrát, že je to něco jako svobodný výběr mezi mnoha variantami lepšími a ještě lepšími. Že to není to tvoje rozhodování mezi DOBRÝM a ŠPATNÝM. 

Ty Oko vidíš spousty špatných variant a chtěl bys aby ti Bůh ukázal tu jedinou dobrou, a ono nic. Je to proto, že mnohé z toho co považuješ za špatné, špatným není. Je to to tvoje mylné rozhodování zvrácené fanatickými náboženskými předsudky pro které ty mnohé boží varianty boží vůle vidět nemůžeš, ba hůř to co je od Boha i Ty co jsou od Boha považuješ za heretismus a heretiky. Pak se nediv, že boží vůli neznáš, i přesto, že ji máš neustále pod nosem a před očima. Lež tě oslepuje Oko. Proto nežiješ a neznáš boží vůli a proto píšeš články ve kterých je každému křesťanu na první pohled zřejmá tvá absolutní nezkušenost s tématem.

..."... dokázal bys poznat, že když neustále hřešíš"...

Já vím, že dnes a denně selhávám (třeba jen v maličkostech) proti lásce, proti křesťanskému soužití. Protože jsem jen slabý člověk, jehož síly i vůle mají své hranice. Nejsem dokonalým křesťanem - jako není dokonalý nikdo z nás. Jen někteří tyto své hříchy řeší a o dokonalost i tak usilují ( a spoléhají nikoli na svoji sílu, ale na Krista, že jim v jejich úsilí proti hříchu pomůže) , zatímco jiní to neřeší - bagatelizují svá selhání.

..."Že když tě neustále láká svět, že to není to, co pro tebe Bůh připravil?..."...

Bůh stvořil člověka pro život v tomto světě.

I pokušení v něm mají svůj význam. Každé takové vítězně překonané pokušení tě činí silnějším - očišťuje a připravuje člověka pro život v nebi.

A každé prohrané pokušení ti připomene, že bez Boží pomoci není pro člověka východisko z otroctví hříchu. Všechno je to o Pánově výchově a člověk by měl usilovat mít srdce čisté a pokorné - když se něco nepodaří, přijít v pokání k nebeskému Otci, aby On věci napravil. Tomuto říkáme obrácení, odvrácení od hříchu. A třeba se nám odvracet od každého našeho nového  hříchu jmenovitě, znovu - až do našeho konečného vítězství.

Výborně Oko, tak nám to tvé pokání nyní předveď v praxi. Předveď tvé ODVRÁCENÍ od tohoto tvého JMENOVITÉHO hříchu.

Oko: 

  To jsi zase napsal hodně textu, ale na otázku jsi neodpověděl. Rozumím, že si řešíš hodně sobě-střednosti, píšeš tu články, co se točí dokola kolem sebe, takže chápu, žemáš takové i příspěvky. Tedy kromě článků o zřeknutí se homosexuality a potratů, což snad není tvůj život.

  Zkusím tedy jednu otázku po druhé.

  Když jsi tu obhajoval tvoji "svobodu" hřešit a "svobodu" vybírat si zlo, odejít od Boha, citoval jsi kromě situace Satana a Joba také  slova Ježíše "Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce". Vypadalo to, že se si tím veršem snažíš dokázat, že tvoje hřešení a vybírání zla je Boží vůle, že se všechno ve tvém životě děje podle Boží vůle, když ani jeden vrabec nespadne na zem bez Boží vůle. Je tady víc takových lidí, co se snažilo si dokazovat, že hřešení je Boží vůle, protože úplně všechno na světě je Boží vůle.

  Bylo to tak nějak, porozuměl jsem ti dobře?

  Pokud jsem tě pochopil dobře dobře, tak mne zajímá:

  Rozuměl bys, že hřešení a vybírání zla není Boží vůle? Že jsou věci, co nejsou Boží vůle?

  Nebo je to tak, že si myslíš, že všechno na světě je Boží vůle?

  Toník

..." Rozumím, že si řešíš hodně sobě-střednosti,... "...

Třeba nám se hodně modlit - prosit za jiné. Stejně tak je nám třeba prosit i sami za sebe - za svoji věčnou spásu. Proste a dostanete ....

Usiluji - li zachraňovat druhé, nesmím přitom zapomínat ani sám na sebe.

Kdo "neřeší" i svůj vlastní osud, své vlastní konečné spasení (a nepracuje vhodnými způsoby  i na sobě), ale stále řeší jenom spasení jiných, podobá se těm, co hlásají vodu, ale sami pijí víno. 

Nakonec nezachrání ani sebe, ani druhé!

Abys totiž mohl zachránit jiného z dravého proudu, sám musíš mít jako první pod nohama nejdřív pevnou zem.

Hřešení není vůlí Boha, ale vůlí každého konkrétního hříšníka. Každý hřích snižuje kvalitu žití pozemského života jak onoho hříšníka, tak i všech ostatních lidí - zvláště těch, kteří mu přirozeně stojí nejblíže.

Přesto Bůh dal každému člověku svobodnou vůli hřešit i nehřešit - to každý člověk se sám rozhoduje. A proto je to jeho odpovědnost.

..."  Nebo je to tak, že si myslíš, že všechno na světě je Boží vůle?"...

Co konají lidé špatného, to určitě není Boží vůlí a je z toho vždycky ve světě jen hodně zbytečného utrpení. Náš Bůh je však pro nás stále tajemstvím. A víme, že i zlo hříchu lidí dokáže Bůh umělecky zapojit do záchrany světa, že je v tomto nedostižným  mistrem improvizací.

Bůh neustále bdí nad světem a vláda Krista a těch, kteří jsou jeho, je vládou služby potřebným.

Kristovo učení není romantickou selankou!  Nikde nám neslibuje prosperitu, když budeme žít jako křesťané, nikde nám neslibuje úžasný úspěšný pozemský život! Toto jsou bludy novodobých křesťanských směrů.

Kristovo učení je toto:

(Sk 14,22)

... říkali, že musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království.

  Stando, podle sebe neposuzuj druhé lidi, negeneralizuj zbytečně. Napíšeš pak zbytečně další nepravdu, i když odpovídáš na otázku. Je možné, že hřešení je tvoje vůle, že to tak máš postavené. To je ale individuální záležitost. Není to tak u všech hříšníků. 

  Ponechám teď tvoje mylné generalizace k hříšníkům a další nesmysly a k podstatě problému.

  Rozumíš tedy, že hřešení není Boží vůle?

  Že když si lidé vybírají zlo, že to není Boží vůle?

  Že když lidé žijí bez Boha, odejdou od Boha, odvrací se od Boha, že to není Boží vůle?

  Že jsou na zemi věci, které jsou Boží vůle a pak jsou na zemi věci, které Boží vůle nejsou a Bůh je nechce?

  Neřeším teď ani vaše jiné bludy, romantické selanky či tvoji "svobodnou" vůli hřešit či nehřešit, to už jsou jiné problémy, co si řešíš ty.

  Píšu k tématu článku, Boží vůle. Zajímá mne, zda se shodneme alespoň na tom, že 

  1. Jsou na světě věci, které jsou Boží vůlí, Bůh je chce a pak jsou na světě věci, které nejsou Boží vůlí.

  2. Hřích, zlo, život bez Boha není Boží vůle a Bůh nechce, aby lidi dělali hříchy, zlo aby žili bez něj.

  Toník

Zda už jsem se zachránil - doufám, že ano. S určitostí se to rozhodne až skončí můj běh pozemského života - do té doby v sobě plnou jistotu mít nemohu. Ale když člověk trvale žije Boží přítomnost v posvěcující milosti, nemůže hned zhřešit hříchem těžkým!  K tomu třeba dozrát časem a odklonem od Boha. U sebe si tuto variantu představit nedovedu.

Ale čistě teoreticky - i ten největší hříšník se může těsně před smrtí obrátit a být Bohem zachráněn a zrovna tak i ten "nejsvatější" člověk se může na poslední chvíli ve vzdoru Bohu vzepřít a zvolit si tím věčnou záhubu.

""

Ano, je tomu tak. Naprosto souhlasím.

  Stando, podle sebe neposuzuj druhé lidi, negeneralizuj zbytečně. Napíšeš pak zbytečně další nepravdu,...

"...

 Jistěže lidé v otroctví hříchu už hřeší nedobrovolně (jako si kuřák nedokáže odepřít cigaretu)  - ale úplně z počátku tomu tak nebylo - I tito "otroci"  si kdysi svobodně zvolili hřích - svobodně si "zapálili svoji první cigaretu". A tím si zvolil postupné svoji cestu otroctví.

Ale i v tomto otroctví má člověk pořád možnost se nechat Bohem zachránit - stačí přijmout ve svobodě Boží nabídku záchrany a učinit pokání.

Kdyby tomu tak nebylo, lotr na kříži by neměl šanci.

Cizinec

Ptáš se: už se ti to povedlo se zachránit?

Bůh ale nikoho z nás nezachrání bez nás.

Vyžaduje od člověka postoj spolupráce - chtít být zachráněn pro život s Bohem a podle toho se v pozemském životě náležitě chovat. Takže každý člověk má na svoji záchranu vliv.

Každý má na svoji spásu vliv, a ten vliv nespočívá v tom jakým způsobem a za co spásu získat, ale v tom jak neustále nabízenou spásu v boží milosti přestat odmítat. Do procesu spásy Oko vstoupíš v okamžiku pokorného sebezáporu před Bohem, kdy si V PRAVDĚ přiznáš, že  jsi prolhaný lhář a hulvát. 

V tom že odmítáš pravdu o sobě samém je kořen zla, který ti mocně blokuje přístup ke spáse. Vytni jej.

Přestaň se snažit spásu za něco získat, neb to není zboží a začni se snažit v sebezáporu nabízenou spásu přestat odmítat neb je to všem neustále Bohem nabízená milost ZDARMA. 

Můžeš se snažit sebevíc dobrými skutky a skutky sebezdokonalování, ale ničím z toho spásu nezískáš, a to ikvůli tomu, že jsi stále hříšník. Když však před Boha předstoupíš jako hříšník který své hříchy vidí V PRAVDĚ a nezapírá je, předstoupíš jako hříšník který Bohu VĚŘÍ natolik, že  ví že Bůh z něho hřích sejme a odstraní i s jeho POUTY, tak tehdy budeš Bohem spasený. 

Postup je následovný.

Popros Boha Otce ve Jménu Krista aby ti v pravdě Ducha ukázal jaký skutečně jsi, a netahej do té prosby žádnou mariánskou modlařinu. Čistě, rovně, přímo pros Boha jen On a ty a nikdo jiný.

A když ti Bůh v pravdě Ducha ukáže tebe samého jak tě vidí On, tak s veškerým s tím nákladem odporného hnusu před Něho ve VÍŘE předstup a ve Jménu Krista jej pros o milost. Pros o MILOST kterou si nijak, ale vůbec nijak nemůžeš zasloužit, proto je to MILOST! Boží spasitelná milost! 

Pak dostaneš dar pokání, Bůh z tebe sejme hřích i s jeho pouty, a v pokání se pak promění tvé smýšlení, a proměna smýšlení promění tvůj pozemský život alespoň v jeho závěru. Budeš mít v srdci Boha, budeš milovat pravdu a poznání boží vůle ti bude zcela samozřejmé. 

  Křesťana bych se na to neptal, ten by ani nežil problémy, o kterých se bavíme pod tímto článkem.

..."...nestojí ti za nic jiného bojovat než za tvůj vlastní život"...

Tohle jsi posunul trochu mimo: pomáhám ke spasení i druhým - ale v prvé řadě musím především já sám stát na pevné zemi.

Nemůžeš opravdově milovat bližního, když bys nemiloval sám sebe.

Lžeš, pomlouváš a neustále útočíš na křesťany a to je známka toho že nemiluješ a lásky a v pravdy v tobě není. Jsi zlý a zkažený člověk, zkažený proto, že ignoruješ PROSBY Brusle abys si ji NETYKAL!

Ta žena tě PROSÍ o elementární projev slušnosti, a takové prosbě se mezi slušnými lidmi zcela samozřejmě vyhovuje. Ty ovšem Brusli tykáš dál, i když si to výslovně nepřeje a PROSÍ tě abys toho zanechal. Prosí tebe prolhaného hulváta který jí soustavně napadáš a urážíš! 

To je od Brusle projev příkladné křesťanské pokory. 

A co ty Oko kdy konečně vyhovíš její prosbě a nebo se k ní nadále budeš chovat jako hajzl?

A to abyste přepínal tu vaši Korekt TV z programů křesťanských na ty vaše oblíbené programy modlářské s "poctivými" prolhanými hulváty a jejich "hezkými a upřímnými modlitbami", tak to vám Cizinče taky radí ten váš bůh? 

  Hezký den

  Cizinec

Nefunguje vám snad ovladač na TV, že si program Myslivec nepřepnete někam jinam? Třeba na ten váš oblíbený modlářský..

Ahoj Toníku.

Někdy to právě tak funguje, jak popisuješ.

Jindy ale rozpoznat Boží vůli nebývá člověku tak jednoznačné. Jsme lidé na cestě - lidé hledající, objevující nové věci.

 Když třeba se rozhoduješ pro objektivně jistě dobrou věc, ale nejsi si jistý, zda se zrovna do tohoto pustit. Zda je to právě tvoje úloha v Božím plánu.

Jistě znáš příběh Gedeona a jeho hledání Boží vůle skrze rosu na ovčím rouně.

Dobrý člověk v dobru žije a nemusí se pro dobro rozhodovat. To zlý člověk se může a (ne)musí rozhodovat pro dobro, protože Boha v srdci nemá.

My křesťané se pro dobro nemusíme rozhodovat, je totiž v nás.