Grano Salis

DOGMA O TROJICI.
Boží Slovo je základem pro porozumění o tom, zda trojiční dogma má zásadní podporu v Písmu. Hledaní pravdy mimo Písmo přineslo nepravdivý obraz o Bohu.
2.Petr.1:21 Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.
2.Tim.3:16, Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
Bůh dal člověku schopnost pochopit Boží Slovo bez hlubokých teologických úvah a Boží Slovo je předloženo zcela srozumitelně.
Některá vyznání o trojici: „Písmo jasně učí, že je jeden Bůh, který je nekonečný a který existuje ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý. Každá z těchto osob je cele Bohem, všechny jsou stejně věčné, jsou si rovny v moci a slávě a ve stejné míře sdílejí tytéž atributy a dokonalosti. Ačkoliv jsou nerozdělené v přirozenosti a bytí, každá z osob Boží trojice má v dokonalé harmonii skrze celou věčnost odlišnou roli a funkci.“ 253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou Trojici".61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle své přirozenosti."62 "Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností." Svatý Duch je zde představen jako osoba, která je Bohem a ne jako Boží moc.
I katolická církev připouští, že svatý Duch je Boží moc!

Dílo The New Catholic Encyclopedia o tom říká: „„Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu Boží Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)
Katolická encyklopedie: „Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“.(sv.15)

Katolický slovník: „Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“ (str.810)

České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.

Zastánci trojičního učení se odvolávají na Mat.28:19 „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“. Toto znění není v žádném manuskriptu a původní znění je toto: Proto jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Mé (onto onomati mou), učíce je zachovávati všecko, cokoli jsem přikázal vám.“ Odkaz na „Novum Testamentum Graece et Germanice“ od Nestle–Aland ve vydání z roku 1973 potvrzeno.
Mat.28:19 „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“. Kdybychom tuto formulaci považovali za původní, stejně by to nebyla podpora trojičního dogmatu. Není tam žádný náznak toho, že tato formulace nám sděluje, že se jedná o Boha ve třech osobách a každá z nich je zároveň Bohem.
Zde dochází k velmi vážnému jednání, kdy jiným výkladem tohoto textu se přímo rouháme Bohu a považujeme jej za neschopného sdělit potřebnou pravdu o něm jako Bohu Otci, Ježíši a o tom, kdo nebo co je Svatý Duch.
Katolická církev přiznává, že upravila původní znění Mat.28:19
The Catholic Encyclopedia, vydání z roku 1913, svazek II, strana 263: "Křestní formule změnila katolická církev ve druhém století ze jména Ježíš Kristus na slova Otec, Syn a Duch svatý."
The Catholic Encyclopedia, vydání z roku 1913, svazek II, strana 265: "Původní formule pro křest byla ve jménu Ježíš, ale papež ji změnil."
V katolickém katechismu výše uvidíte následující odstavec. „Do Krista. Bible nám říká, že křesťané byli pokřtěni do Krista (č. 6). Patří Kristu. Skutky apoštolů (2:38; 8:16; 10:48; 19:5) nám říkají o křtu „ve jménu (osobě) Ježíše. -- lepší překlad by byl „do jména (osoby) Ježíše. Teprve ve 4. století se stala vžitá formulace „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. — (Biblický katechismus, Rev. John C Kersten, S.V.D., Catholic Book Publishing Co., N.Y., N.Y.; l973, str. 164)
Také v Novém zákoně nenajdeme text, který by potvrdil tvrzení, že Svatý Duch je osoba a zároveň Bůh. Existuje mnoho textů, které toto dogma zcela vyvrací. Mat. 28:19 Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce /JHVH/ i Syna /Ježíš/ i Ducha Svatého /..?../
Každá osoba má jméno a Duch Svatý ne, není osobou, ale zjevuje nám osobnost Otce. Navíc nikde není v Písmu Svatý Duch označen jako Bůh Duch Svatý!

Ježíš je Bůh /Jan1:1/, ale není nejvyšší, nejvyšší je pouze jeden.
Luk.8:28 Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, abys mne netrýznil.“
Luk.1:32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. /Nejvyššího jednotné číslo/
Jan 17:3 A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
Jan 20:17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Žid. 1:3,8,9 On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech. O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.

Zj.3:12 Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno. Podle trojičního dogmatu je jeden Bůh existující ve třech osobách a každá z nich je Bůh. Jsou rovni si svou velikostí, nikdo není vyšší než druhý. Výše uvedené texty toto dogma zcela zřetelně vyvrací. Představují nám Boha Otce jako nejvyššího Boha a Ježíše jako Boha, který je Bohu Otci vždy podřízen. Ježíš o tom podává zcela zřetelné a silné svědectví a po svém oslavení v nebi opakovaně uvádí: „svého Boha“. I další texty o tom vydávají svědectví.
Klíčový je text: Žalm 83:19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin /Jehovah, Jehova,Jahve/ máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí! וידעו כי־אתה שמך יהוה לבדך עליון על־כל־הארץ׃ hebrejsky JHVH

Ježíš a ani Svatý Duch, nikde není označen tímto jménem!

Luk.1:35 A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.
Řecky moc - δύναμις, εως, ἡ [dynamis] (G1411): 1. síla, moc; schopnost; moc uzdravovat 2. mocný čin, zázrak - to jsou činy Svatého Ducha
Svatý Duch je zde označen jako moc Nejvyššího a ne jako Bůh Duch Svatý. Kdybychom dále použili vyznání o Trojici, kde každá osoba jedná samostatně museli bychom za Otce Ježíše považovat Svatého Ducha!

Zj.22:3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit. Zjevení podrobně popisuje nebeské uspořádání a o Duchu Svatém, zde není zmínka.

Sof.3:9, Tehdy změním národům rty v čisté, všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a budou mu svorně sloužit. Žalm 105:1 Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy! Řím.10:13 neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn. 1 Kor.1:2 církvi Boží, která je v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří na kterémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho: Sk.7:59, A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Vzývat mají pouze Boha Otce a Ježíše. Výzva k vzývání Svatého Ducha se v Písmu nevyskytuje. Mar.13:11, Až vás budou vodit, aby vás vydávali, nestarejte se, co budete mluvit, ale, co vám bude dáno v té hodině, mluvte; neboť nemluvíte vy, nýbrž Duch svatý. Mar.12:36 Sám David řekl v Duchu Svatém: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. ‘ Když v těchto textech mluví Duch Svatý není to osoba. Sk.2:2-4 Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Řím.8:9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. Každý obdržel Ducha Svatého. Kolik Duchů Svatých je? Může se osoba rozdělit na více osob? Může osoba Bůh Duch Svatý přebývat v těle člověka? Iz.63:11, Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše: Kde je ten, kdo je vyvedl z moře s pastýři svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu umístil svého svatého Ducha Iz.42:5, Toto praví Bůh, Hospodin, jenž stvořil nebesa a roztahuje je, rozprostírá zemi i to, co na ní vzchází, který dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: Neh.9:20, Dával jsi jim svého dobrého ducha, aby je přiváděl k porozumění. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu a na jejich žízeň jsi jim dával vodu. 1.Kor.2:11, Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. Řím.5:5 A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 1.Jana5:6 To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je ten, který to dosvědčuje, neboť Duch je pravda. Jan 15:26, Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví. Jan 14:16,17 A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost — Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Gal.5:22,23 Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. Je více textů, které dosvědčují co je a jak se projevuje Svatý Duch. Boží Duch je nám představován jako Boží moc, tvůrčí síla, Duch stvořitelský, Duch prorocký. Boží Duch přináší do života člověka, který obdrží Ducha Svatého naplnění skutečného lidství. Dogma o Trojici má svůj původ v mytologii a pohanských náboženstvích. Filozofie také měla na formování tohoto dogmatu určitý vliv. Židé byli monoteisté i přesto,že byli obklopeni božstvy jiných národů, které vyznávaly triády nebo tři bohy. Byly to například triády kanánské, babylonské, asyrské, egyptské nebo římské.
Definice Trojice se objevila až v roce 381 n.l. v Konstantinopoli. Ježíš, apoštolové a ani prvotní křesťané tomuto dogmatu nevěřili. Přišli teologové a Boží inspirované Slovo bylo znehodnoceno teologií ovlivněnou filozofií, tradicí a na pomoc přišlo ještě tajemství.
Existuje ještě více argumentů proti trojičnímu dogmatu. Člověk by se měl navrátit k původnímu inspirovanému biblickému učení.

	Hledej
	Je a svátek má Barbora. Vytvoření registrace