poslal unshaken
Proč máme slavit slavnostní hod nazývaný Večeře Páně a co má pro nás znamenat? Když se zde tohle téma otevřelo, vznikly hned různé nesmiřitelné tábory. Řekl jsem si, že se na výklad podrobně podívám do Biblického slovníku – mám ten od Adolfa Novotného. Protože je však výklad na několik hustě popsaných stránek, snažím se v tomto příspěvku hlavní teze zestručnit a vybrat nejdůležitější myšlenky. Příspěvek se ani trochu nechce dotknout ujasněných liturgických úkonů eucharistie, kterou dodržují katoličtí a ortodoxní křesťané. Spíše naopak – chce připomenout protestantům, že Večeře Páně není pouhou vzpomínkou na Krista a jeho utrpení.
Proč slavit Večeři Páně
Důvodů můžeme najít v Písmu více, ale nezdržujme se: Jsou jen zástupné. Tím hlavním a přímým důvodem je prostě skutečnost, že je to přání našeho Pána Ježíše Krista.
Společenství při stolování
V evangeliích se klade velký důraz na Ježíšovo stolování. Třeba s publikány a hříšníky. Nejenže s nimi Ježíš stoluje, ale přímo provádí jejich návrat do pospolitosti Božího lidu. Stolování s učedníky a jinými pozvanými se také jeví jako předjímka budoucí radostné pospolitosti všech v Božím království.
Stolování s připomenutím a se zpřítomněním
Vyvrcholením Ježíšova stolního obecenství s učedníky byl hod velikonočního beránka. Což byl ustálený obřad pascha s jedením beránka, nekvašeným chlebem, hořkými bylinami a čtverým kalichem vína na znamení radosti vyjití z Egypta. Nebyla to jen pouhá připomínka události popsané v Exodu. Ale bylo to zpřítomnění veliké události, která se opakovaně odehrává s Božím lidem tady a teď, kdy nás Bůh vyvádí každodenně z otroctví do svobody a provází na cestě do zaslíbené země.
Ježíš dává velikonočnímu hodu nový smysl
Pán Ježíš však při poslední večeři se svými učedníky odsunul smysl jedení beránka do pozadí. Do středu postavil chléb a kalich a uvedl je do vztahu se svou smrtí na kříži. Namísto vyjití z Egypta nastupuje nový význam: Oběť pravého Služebníka Hospodinova, který vylitím duše za mnohé uzavírá novou, definitivní Boží smlouvu s člověkem a ustanovuje lid Nové smlouvy. Podáním chleba kalicha dává Ježíš učedníkům účast na této oběti svého těla a krve, jež otevírá vstup do Nové smlouvy, do nového věku Božího království.
Jeden kalich nebo kalichy dva?
Z Písma víme, že popis poslední večeře můžeme rozdělit do dvou skupin: Jednu tvoří Matouš a Marek, druhou Lukáš a Pavel v 1. Korintským. Čeho si musíme všimnout je to, že se v případě Nové smlouvy hovoří o kalichu, nikoliv o jeho obsahu. Také si musíme všimnout, že Ježíš také hovoří o kalichu s vínem, kterého se již nenapije dotud, pokud nebude v Božím království. I pořadí – nejprve chléb a potom kalich je v Písmech různé.
Nemusíme se však bát rozporu v Písmech. Samozřejmě nás čeká společenství s Ježíšem v Božím království, kde s ním budeme stolovat a pít s ním kalich s vínem. Avšak kalich, který Ježíš pozvedá jako symbol Nové smlouvy, to je ten správný symbol, který používáme na zpřítomnění Ježíšovy památky.
Společenství při stolování nebo jen vzpomínka?
Jeden z extrémů, kterému křesťané podléhají, je snižování významu Večeře Páně na pouhou vzpomínku či připomínku Kristova utrpení. Tak to však není. Nejde o pouhou vzpomínku, ale o zpřítomnění Kristovy přítomnosti mezi společenstvím věřících. Ještě jednou důrazněji: Je to společenství s přítomným Ježíšem při společném stolování. Prožívejme sounáležitost s našimi bratry a sestrami a prožívejme přítomnost Krista mezi námi.
Také je důležité vědět, že jde o společenství hříšníků, ne nějakých svatoušků. Za nás hříšné tekla krev Ježíšova. Nikoliv za spravedlivé.
Stolování s Ježíšem ve své plnosti
Když hovoříme o Ježíšově stolování, tak se míní skutečné pokrmy, nikoliv nějaké symboly. V prvních církvích tomu tak bylo. Je proto zřejmé a nelze se divit, že Pavel nabádá k tomu, aby se takové stolování doplněné o Večeři Páně nezvrhlo jen pro účel dobrého stravování. Můžeme rozpoznat jeho snahu o oddělení Večeře Páně od společné hostiny za účelem nasycení. Vidíme však, že současně používaná symbolika s chlebem a vínem je pouze část původního ustanovení o Večeři Páně.
„Toto jest...“
Jaký je však smysl slov, že chléb je tělem Páně a kalich jeho krví smlouvy? 1K 10:16 nám říká jasně: Přináší nám účast – společenství – na krvi a těle Kristově. Není to jakýsi nadpřirozený pokrm, zakládající tajemnou účast na nebeské podstatě těla a krve našeho Pána. Nic takového v Písmu není, navíc to silně připomíná tehdejší helenistická mysteria.
Na závěr
Večeře Páně je tedy podle všech svědectví událostí, v níž Ježíš Kristus je vždy a znovu osobně přítomen svému lidu. On zve k sobě hříšníky, aby jim daroval odpuštění vin a smluvně je zavázal. Není to ani pouhá vzpomínka, ale ani nějaké tajemné pojídání Kristova těla. Nejde ani o žádné individuální potěšení nebo očištění od osobních vin nebo o posílení niterné zbožnosti. Je to hod obecenství s přítomným Kristem ve společenství lidu Nové smlouvy. S očekáváním na plné stolování s naším Pánem.