|
Právě je 557 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116826537 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Miloš Rejchrt: Ukončeme to trápení a požehnejme jim!
Vloženo Neděle, 26. květen 2013 @ 18:25:19 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený „Škola
se vzdálila od evangelické církve a jako celek není svým srdcem s
církví spojena“ – tak dva členové školské rady (Noemi Batlová a Jiří
Květon) popsali vztah Konzervatoře Evangelické akademie (KEA) a Českobratrské církve evangelické (ČCE) ve zprávě
pro 1. zasedání 33. synodu v roce 2011.
Jejich hodnocení mi připadá výstižné a mám za to, že v roce 2013 platí ještě víc než před dvěma roky.
Vzdálenost mezi KEA a ČCE už je nepřekonatelná. Plyne částečně
1)
z cílů, které si zakladatelé školy na počátku devadesátých let minulého
století vytyčili a které jejich pokračovatelé dnes neumějí/nemohou
naplnit,
2) z neschopnosti zřizovatele najít ke škole vlídný a porozumivý vztah,
3) nejvíce za tento stav ovšem mohou srdce těch, kteří k ČCE nepřilnuli, ať už jsou to studenti či pedagogové.
Ad 1)
Sepětí
této školy s církví (založena v Kroměříži v roce 1991 pod názvem
Akademie pro církevní hudbu a zpěv) bylo zprvu těsné a organické, a to
díky charismatům zakladatelů, faráře Jana Horkého jeho ženy Magdalény,
předsedkyně hymnologického odboru ČCE.
Několik
let byla provázanost obou institucí zajištěna tím, že školu řídili
evangeličtí faráři (Jan Jun a Ivan Ryšavý) a zdálo se, že původní
představa, totiž výchova církevních pracovníků hudebně vzdělaných a
vnitřně motivovaných též ke katechetické službě (do r. 1997 je v
Evangelickém kalendáři škola uvedena jako „Evangelická akademie
Kroměříž, obor církevní hudba a katecheze“) by sice obtížně, ale přece
mohla být naplňována. Modelovým studentem-absolventem školy v tomto
období byl Ladislav Moravetz, nynější celocírkevní kantor.
V
roce 1998 však už je škola uvedena v Evangelickém kalendáři pouze jako
„církevní konzervatoř“ bez další specifikace. Tato změna je příznačná:
jednak se ukázalo, že přes velké osobnostní vklady zakladatelů i
pokračovatelů zájem o studium na této škole, jak byla původně
koncipována, není, jednak ČCE již vyčerpala zásoby kompetentních
osobností, které by školu chtěly a uměly řídit.
ČCE
uvítala, že se řízení školy ujal ekumenicky vstřícný aktivní katolík
Jurik Hájek. V roce 2002 jej vystřídal ekumenicky vstřícný aktivní
katolík František Fiala.
Tomu
se podařilo v roce 2008 po letech vyčerpávajících jednání a příprav
dosáhnout přesídlení konzervatoře do vskutku reprezentativních prostor v
krajském městě Olomouci. Historický komplex budov, patřící Metropolitní
kapitule Olomouc, byl pro potřeby školy účelně zrekonstruován nákladem
cca 60 milionů Kč (finančně se ČCE v na této přestavbě téměř nijak
nepodílela). Díky úsilí hlavně Františka Fialy získala KEA celý areál do
pronájmu za symbolické nájemné.
Počet
studentů překročil stovku, do učitelského sboru přišli noví, vysoce
kvalifikovaní hudební pedagogové. Tyto okolnosti přispěly k tomu, že
nejen na škole byl František Fiala vnímán jako otec-zakladatel zcela
nové konzervatoře a škola začala pulzovat svým životem.
Ukázalo
se ale, že „naprostá většina studentů nevnímá školu jako církevní“ (tak
to stojí v již citované zprávě pro synod). Příčinou tohoto stavu však
není nějaké zanedbání ze strany ČCE či vedení KEA, nýbrž vyplývá ze samé
podstaty školského zařízení tohoto typu. Stejně jako na jiných
konzervatořích je provoz KEA hrazen ze státního rozpočtu podle pravidel,
na něž zřizovatel nemá žádný vliv. Učitelé na takto specializované
škole nemohou být vybírání jinak než na základě své odbornosti a
pedagogických zdatností a mladí lidé (hlavním kritériem pro přijetí je
talent) na škole studují především proto, aby získali kvalitní hudební
vzdělání; pokud hledají nějaký kontakt se společenstvím křesťanů,
hledají a nacházejí ho mimo školu.
Vedení
školy pod praktikujícím křesťanem a zkušeným církevním muzikantem
Františkem Fialou bylo velmi vstřícné k pokusům nabídnout studentům
vstup a doprovod do duchovního života. Hned po přestěhování, od října
2008, se ve školní kapli konaly pravidelné pobožnosti, které vedli
evangelický farář Jan Jun a katolický duchovní František Gorazd Krušina.
Zájem o ně ale byl minimální, nejednou nulový.
Zkrátka konzervatoř v Olomouci je od roku 2008 docela jinou školou, než jakou zakládali manželé Horkých v Kroměříži v roce 1991.
Ad 2)
Za
šest let, co jsem v synodní radě působil (a také nikdy před tím)
synodní rada neodvolala ředitele žádné školy, kterou kdy ČCE zřídila.
Vůbec se držela zásady, že má nechat školy žít, jak umějí a že každý
zásah do jejich chodu (včetně urovnávání osobních neshod mezi pedagogy
či studenty a pedagogy) odkudsi z pražského ústředního církevního výboru
problémy neřeší, nýbrž spíše vyvolává nové. Ještě ve zprávě pro synod v
r. 2011 (sestavené ředitelem EA Martinem Čechem) synodní rada píše:
„Konzervatoř
EA působí již 3. školní rok v Olomouci. Od tohoto školního roku má
obměněné vedení (dva noví zástupci ředitele). Změna se neobešla bez
napětí a nedorozumění. Personální práce, včetně změn, je plně v
kompetenci ředitele školy.“
Zásadu
nevměšovat se do chodu škol, jichž je ČCE zřizovatelem (vyjma případů,
kdy povinnost zasáhnout plyne ze zákona), synodní rada porušila o rok
později tím, že ze dne na den, týden před zahájením maturit, odvolala z
funkce ředitele Františka Fialu. Tento krok synodní rada hájila a stále
hájí velmi rozhodně, ale jeho nutnost zdůvodnila a nadále zdůvodňuje
velmi neurčitě: důvodem okamžitého odvolání měla být „špatná atmosféra“
ve škole.
Ukázalo
se však, že několik pedagogů, kteří se cítili tím kterým personálním
rozhodnutím ředitele ublíženi a u členů synodní rady si důvěrně
stěžovali, představují menšinu. Výmluvným znamením toho byly veřejné a
kreativní demonstrace studentů v červnu na podporu odvolaného ředitele,
přičemž Františka Fialu jednoznačně podpořily všechny samosprávné orgány
školy. 32 z 35 přítomných pedagogů na mimořádné pedagogické radě dne 2.
5. 2012 podpořilo též myšlenku na změnu zřizovatele školy.
Synodní
rada však namísto trpělivého naslouchání a respektu vůči těm, kdo věc
vidí jinak než ona, vysvětlila sobě i jiným, že studentské vzbouření je
výsledkem manipulativních dovedností bývalého vedení a rozhodla se pro
neústupnost. Příkop mezi synodní radou ČCE a zastánci Františka Fialy
(naprostá většina studentů i pedagogů KEA) byl vykopán. První výkop
provedla synodní rada ČCE dne 18. 4. 2012 odvoláním Františka Fialy z
funkce.
Dalšímu
překotnému vývoji v detailech sám nerozumím, (např. pokusu o založení
Konzervatoře Olomouc o.p.s.). Jsem si ale jist, že k ničemu takovému
nemuselo dojít, kdyby synodní rada byla postupovala rozvážně a
nesilácky: byla-li nespokojena s ředitelem Fialou, měla nejprve vyhlásit
s dostatečným předstihem výběrové řízení a teprve na jeho základě
jmenovat ředitele jiného a lepšího, pokud by takový z výběrového řízení
vzešel. Jmenování „dočasné ředitelky“ Simeony Zikmundové 11. 6. 2012,
půldruhého měsíce po odvolání Františka Fialy, je důkazem, že Synodní
rada byla sama zaskočena důsledky svého razantního kroku a nacházela
toliko řešení nouzová.
Po
velkých zmatcích a turbulencích byl na základě výběrového řízení dne
30. 10. 2012 konečně jmenován ředitelem Pavel Zatloukal, jehož odborná
kvalifikace pro funkci ředitele konzervatoře je mimo vší pochybnost
(přičemž předpokládám, že opět jde o ekumenicky vstřícného aktivního
katolíka, neboť evangelíci takříkajíc nemají lidi).
Jeho
působení však je předem obtíženo vzpomínkou pedagogů i studentů na
Františka Fialu a na křivdu, které se Synodní rada ČCE vůči němu
dopustila. Navíc si nový ředitel nemůže být jist, jestli i vůči němu se
zřizovatel po nějakém čase nezachová podobně jako k jeho předchůdci.
Synodní
rada nikdy nepřiznala ani špetku zavinění na spoustě vzniklých škod,
které jejími činy i jejími řečmi vznikly (např. těžké profesní poškození
Františka Fialy, s nímž se nyní táhne podezření, že nejspíš provedl
něco odporného na hranici trestného činu, když musel být na hodinu
vyhozen) a své kroky sveřepě hájí. Nejen to, ona kritiky svého počínání
sveřepě haní! V otevřeném dopise „všem milým a váženým členům církve“ z
30. 10. 2012 sděluje mj. toto: „text pana Mimry, podpořený panem
Glogarem a paní Červenkovou, je manipulativní a mohl by některé členy
církve uvést v omyl… věříme, že přijmete toto naše vyjádření a budete
jeho zorným úhlem poměřovat dopisy“, které i v budoucnu mohou přijít a
které mohou působit velice věrohodně.“
Varování
od vedoucích církevních činitelů před jedinci, kteří jsou nadáni
zvláštní schopností uvádět lid Páně v omyl, má sice paralelu v
apoštolském varování před samozvaným zlovolným Diotrefem z 3. listu
Janova, v dějinách ČCE je ale bezprecedentní: ještě se nestalo, aby
Synodní rada ČCE jmenovitě označila tři naše spoluobčany jako jedince,
na které si mají členové církve dávat pozor, aby jimi nebyli pomýleni a
svedeni a nevěřili ničemu, co tito tři třeba v budoucnu napíší, neboť
vše, co napíší, je nevěrohodné prostě proto, že to napsali oni.
Takto
jedná synodní rada ČCE s představiteli řádně zvolených samosprávných
orgánů školy a přitom trvá na tom, že školu ze svého zřizovatelského
objetí nepustí! Co z toho může vzejít dobrého?
Ad 3)
Ještě
v r. 2009 jsem byl váhavě, ale přece přesvědčen že “má smysl usilovat o
setrvání všech dosavadních škol EA ve svazku s ČCE, ač morální a
duchovní podporu našich škol ze strany celé církve vnímá Synodní rada
jako dosti slabou“ (zpráva synodní rady pro synod).
Dnes
už jsem přesvědčen, že usilovat o setrvání KEA ve svazku s ČCE žádný
smysl nemá. Pro naši malou, stále se umenšující, vnitřně dosti
rozhašenou církev je umělecká škola rozměrů a náplně konzervatoře v
Olomouci soustem nad velikost jejích úst. Znamením toho je, že předmět
„základy křesťanské nauky“ tam nyní vyučuje ekumenicky vstřícná aktivní
katolička. Synod sice v roce 2011 povolal do funkce spirituála –
studentského faráře Jiřího Klimeše, ten ale sám před rokem z funkce
odstoupil a znechucen jednáním církevního vedení, opustil církevní
službu vůbec. Evangelická škola nyní tedy evangelického spirituála nemá:
nejsou lidi.
V
roce 1991 synodní rada zřídila (bez valného zájmu celé církve) školu,
která dnes jako celek není svým srdcem s církví spojena. Citovaná zpráva
pro synod z r. 2011 poukázala na bolavé místo, které léčit neumíme: ČCE
pro studenty KEA není přitažlivá. Po zkušenostech, které studenti KEA
se zástupci ČCE učinili v roce 2112, počet těch, kterým už není tato
církev lhostejná, nýbrž protivná, určitě neklesl.
Máme
takovou školu dále držet (lépe řečeno nenechat přetrhnout tenoučké
vlákno naprosto zbytkového sepětí církve a školy, jímž je statut
zřizovatele)?
Kompetentnější
než všechny orgány církve jsou k odpovědi na tuto otázku ti, kdo se na
té škole učí a v té škole učí. Stojí oni o nás? Mám tušení, hraničící s
jistotou, že o další sepětí s ČCE nestojí. Potvrzuje to výsledek
průzkumu, který v dubnu tohoto roku uspořádala odborová organizace KEA, v
němž se pro změnu zřizovatele vyslovily dvě třetiny všech studentů a
pedagogů školy a proti změně méně než desetina.
Co
s tím? Když ČCE v nedávné minulosti nahlédla, že dvě školy založené
počátkem devadesátých let (Jazyková škola EA v Praze a Biblická škola EA
v Hradci Králové) už neplní svůj účel či že se očekávání církve
změnilo, prostě je zrušila.
Za
současného stavu věcí jeví se mi jako nejlepší řešení KEA v Olomouci
nerušit, nýbrž zahájit proces předávání této školy jinému
zřizovateli,pokud se takový najde a chystat rozloučení s těmi, kdo hezky
hrají, krásně zpívají, ale o sepětí s námi srdečně nestojí. Nechme je
jít, kam je jejich srdce táhne a na tu cestu jim vyprosme Boží ochranu a
požehnání. Však mají ještě život před sebou a jednou se třeba potkáme.
Miloš Rejchrt
Zdroj: www.svobodne.estranky.cz/clanky/pomery-v-cirkvi/milos-rejchrt--ukonceme-to-trapeni-a-pozehnejme-jim-.html
Na Svobodných protestanských stránkách naleznete pod článkem ještě diskusi k tématu
|
Re: Miloš Rejchrt: Ukončeme to trápení a požehnejme jim! (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 27. květen 2013 @ 09:06:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nedovedu pochopit jednu základní věc. Proč nejdou ti učitelé a žáci někam jinam, když se jim nelíbí to že je evangelická konzervatoř evangelická ? Proč trápí zbytečně sebe i druhé ? Pan Fiala to pokud vím nedělá a nezdá se mi že by těm ostatním kantorům i studentům na něm nějak zvlášť záleželo. Jinak by si z něho vzali alespoň trochu příklad. Spíš je to vhodná a dobře připravená záminka k tomu jak připravit evangelickou církev o konzervatoř a jak jí uškodit. Útoky tohoto typu vždycky směřují na vedení. Na biskupy a seniory. Které máme pokud možno zradit a opustit dobrovolně, čím absurdněji tím lépe. Ne pod tlakem nebo dokonce hrozbou smrti.
|
|
|
Vyjádření odvolaného ředitele Františka Fialy (Skóre: 1) Vložil: informator v Středa, 29. květen 2013 @ 21:12:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Na Svobodných protestantských stránkách se dnes (29.5.2013) objevilo zřejmě první veřejné vyjádření odvolaného ředitele Františka Fialy po jeho odvolání před třinácti měsíci (18.4.2012):
Po více jak jednom roce mého mlčení (nechtěl jsem být “advokátem”
sebe sama) cítím povinnost vyjádřit se ke stále neutěšené a špatnými
rozhodnutími synodní rady dosud rozjitřené situaci kolem KEA.
Je tomu právě rok, co jsem byl přesvědčen, že snaha o uměle vyvolávané
"nepokoje" a "špatné atmosféry" na KEA jsou již definitivně minulostí a
my všichni zaměstnanci i studenti KEA můžeme zase dál naplno pracovat a
společně budovat dobré dílo, především dobrou pověst naší školy, na
kterou jsme byli všichni právem hrdi a která nás téměř všechny
motivovala a podněcovala ke stále novým předsevzetím a cílům. Byla
dohodnuta dlouhodobá strategie školy tak, aby splňovala i požadavky
zřizovatelské církve, byly obhájeny všechny zveřejněné stížnosti z řad
některých pedagogů.
A uprostřed tohoto plného pracovního nasazení nás všech, přišel ten
zcela nečekaný a drtivou většinou pedagogů, studentů, ale i
představitelů veřejného života města Olomouce, nepochopitelný krok – mé
okamžité odvolání. Už jen to, jakým způsobem bylo toto mé odvolání
provedeno, dokážu dodnes definovat pouze dvěma slovy: arogance a
zbabělost.
Protože dodnes nenašla synodní rada odvahu uvést pravý důvod mého
odvolání (což je z jistých důvodů pochopitelné), dovolím si jej
přednést sám: jediným důvodem mého odvolání je mé rozhodnutí z května
2010, a to odvolání tehdejší zástupkyně ředitele. Za tímto personálním
rozhodnutím si dodnes plně stojím. Jen připomenu, že jsem paní
zástupkyni současně s odvoláním nabídl téměř plný pracovní úvazek (18
hodin z 21), místo vedoucí oddělení a další vedoucí kompetence v oblasti
kontrolní činnosti. To nepřijala. V následujících téměř dvou letech
však začaly chodit výše zmíněné stížnosti (či spíše nepodložené pomluvy)
– pravděpodobně jediný podklad pro mé odvolání. Tak "moudré" bylo
počínání synodní rady.
- Co na tom, že Fiala s Božím požehnáním nově od základu vybudoval školu (nová budova, nové vybavení, více studentů...).
- Co na tom, že ji také úspěšně etabloval díky svým manažerským
schopnostem ve zcela novém, dosud pro školu neznámém prostředí
universitního města.
- Co na tom, že za téměř 10 let jeho ředitelování mu žádná z inspekcí
neobjevila hrubé nebo opakované porušení zákona, rozpočtovou nekázeň,
nehospodárné nakládání s přidělenými financemi atp.
- Co na tom, že téměř 60 milionová investice do rekonstrukce budovy
školy se obešla bez jediného pochybení, které by mělo za následek
vrácení třeba jen části dotace.
- Co na tom, že získal pro školu nové, skvělé pedagogy...
Ale zejména: co na tom, že o rozhodnutí odvolat ředitele ze dne na den
nemá samotný ředitel do poslední chvíle ani ponětí! Vždyť jsme faráři...
Co na tom, že ho vyhodíme na dlažbu, byť k tomu nemáme žádný závažný
důvod ... a že má tři malé děti? ...
Mohl (a snad i měl) bych toho ještě mnoho co říci. Vím, že nikdo není
nenahraditelný a já bych se navíc pod křídla stávajícího zřizovatele již
nikdy neměl odvahu uchýlit. Mnohem více je mi líto, když někdo tak
necitlivě vstoupí do zdravého organismu školy a ve falešném domnění, že
je již nezbytná radikální léčba, učiní takové rozhodnutí, kterým tento
organismus infikuje viry vzájemné nedůvěry, atmosféry strachu, nechuti
ke zřizovatelské církvi a obavy, co bude dál.
František Fiala
|
|
|
|
|
(František Fiala, 29. 5. 2013 15:02)