|
Právě je 538 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116889344 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Kristus a Jeho zákon
Vloženo Pátek, 09. květen 2014 @ 14:37:51 CEST Vložil: Olda |
poslal skalaa Myslím, že to je velice důležité téma a
souvisí s tím, které jsme studovali. O Božím zákonu dnes slýcháme
v křesťanských církvích kupodivu velmi zřídka. Slova, která zaznívají
z většiny kazatelen, jsou: milost, láska, víra – o zákoně slýcháme jen
velice málo.Kdyby ale neexistoval zákon, pak bychom
nepotřebovali Ježíše. Důvod, proč potřebujeme Krista je, že existuje hřích a
hřích je přestoupení Božího zákona a dokonce poté, co jsme zachráněni od našich
hříchů, potřebujeme Boží zákon. V úvodu se píše: Kdyby neexistoval Bůh a kdyby
neexistoval život, vesmír by nebyl nemorální. Protože aby něco bylo nemorální,
musí se to dostat do konfliktu se zákonem. Vesmír byl tedy amorální – to
znamená, že neexistuje žádný zákon a žádný zákon není zapotřebí. Nikdo nemůže porušit zákon.
Nic ničemu nevládne. Vesmír je prázdný, možná jen nějaký kámen pluje vesmírem.
Není zde potřeba zákona a nemůžete porušit zákon. Tam, kde není zákon, tam není hřích. Ale tam,
kde je život a kde je inteligence a možnost výběru – kde je dobro a zlo, pak
tam zákon musí být a také trest za jeho porušení. Pomyslete, jaký by nastal chaos, kdyby přestala
fungovat elektřina. Co by se stalo s dopravou, kdyby nebyly zákony, které
ji upravují. Semafory např. napomáhají, aby provoz byl plynulý.Podobně uvažujeme i o zákonu
v křesťanském životě.
Myslíme si, že zákon omezuje naši svobodu. Ve
skutečnosti nám však zákon dává svobodu. Bible ho nazývá „zákon svobody.“ Píše
se o tom nejen v Žalmu 119,45, ale najdete dvě zmínky u Jakuba. Mluví se o
zákonu svobody a protože v tomto světě, který byl zajatý ďáblem a jeho
silami se bez zákona staneme otroky. Je
to zákon, co nás skutečně osvobozuje. Lidé při pomyšlení na zákon říkají: „Zákon
dává lidi do vězení.“ Ale ve skutečnosti je to zákon, co nám dává svobodu.Jak by to vypadalo, kdyby neexistovaly zákony
a vězení? Cítili byste se bezpečně, když byste šli po ulici? Ano zákon odsoudí
některé lidi do vězení, ale jen proto, aby ostatní byli svobodní.
Lidé si často myslí, že Ježíš přišel zrušit
zákon. A zapomínají, že Ježíš ve skutečnosti – všechny věci byly stvořeny skrze
Něho a bez Něho nebylo učiněno nic, co učiněno jest. Kdo tedy vlastně dal
zákon? Je to Kristův zákon. Lidé si myslí, že Boží zákon a Kristův zákon jsou
dva odlišné zákony. Nebo si myslí, že Mojžíšův zákon a Ježíšův zákon jsou dva
odlišné zákony. Vymyslel si snad Mojžíš obřadní zákon sám nebo mu byl předán
Bohem? Kterým Bohem – Otcem nebo Synem? A tak obřadní zákon skutečně je od
Krista. Morální zákon Desatero – je od Krista. Boží zákon je Kristův zákon. Podíváme se na jiné zákony v Bibli. Jsou
tam lidské zákony, tradice, občanské zákony, vládní zákony – Bible hovoří o
zdravotních zákonech. Najdeme široké spektrum zákonů.
Snažil jsem se zjistit, kolik zákonů máme
v Americe. Bylo to asi v roce 2010, kdy do americké sbírky zákonů
bylo přidáno 40.000 nových zákonů. Jednalo se o státní a federální zákony a
všechny možné druhy zákonů. Je úžasné, že Bůh dokázal shrnout Svou vůli do
deseti přikázání – v hebrejštině jsou nazvány „deset slov“. Ale
v těchto deseti jednoduchých výrocích Bůh byl schopný shrnout Svůj zákon –
což je zázrak samo o sobě. Snažil jsem se zjistit kolik zákonů máme ve
Spojených státech. V knihovně Kongresu jsem se dozvěděl: „Často nám lidé
kladou otázku, kolik se odhaduje počet platných federálních zákonů. Avšak
pokusit se sečíst zákony je téměř nemožné.“ Proč je tam tolik zákonů?
Různé státy (v USA)
mají zákony, z nichž některé jsou velice podivné, až směšné: V jednom
státě je např. zákon, který zakazuje nosit v kapse zmrzlinu, jinde je
zakázáno položit tchoře na stůl vedoucího .Ale, čím méně lidé dbají na zákony, tím více
zákonů potřebují, aby kontrolovaly jejich chování. Naše legislatura každý rok
zaměstnává spoustu lidí, kteří navrhují, upravují různé zákony. Korporace
spolupracují s lobbisty, aby prosadily zákony, které znepříjemní život
konkurenci. Všechny tyto hříšné tendence se spojí. Dokonce ani nejlepší
právníci neví, kolik máme zákonů.
Bůh byl
schopen shrnout Svůj zákon do deseti jednoduchých výroků. Celý Boží zákon je
shrnut v jednom slově: Láska. Kdyby všichni opravdu milovali Boha na prvním
místě – pak by milovali své bližní. Když pomyslíme na všechny ty různé zákony –
kdybychom skutečně milovali jeden druhého, nepotřebovali bychom je. Ale je to
proto, že nepravost se rozmáhá a láska
mnohých chladne. Definice: „Zákon je systém pravidel, který
určitá země nebo společnost uznává a který reguluje chování jejích členů a může
být vynucen uvalením trestů.“ Řecky se zákon řekne NOMOS, latinsky LEX.
Hebrejsky TÓRA. Všechna tato slova znamenají zákon.Dnes máme nejrůznější druhy zákonů: zákony
dopravní, daňové, stavební, letecké, námořní. Existují zákony o lécích, o
výchově, imigrační zákony, zákony o smlouvách, majetkové zákony a mnoho
dalších.Doslova plaveme v legislativě a zákonech,
které upravují chování, protože když se nedokážeme sami řídit láskou a zdravým
rozumem, musí být všechno uzákoněno/kodifikováno a všechna tato omezení musí
být sepsána.
Římský
zákon
Kristus žil a vyučoval v době Římanů.
Narodil se za císaře Oktaviána Augusta, který vládl 40 let. Za jeho vlády měli
tzv „Pax Romana“ (Římský mír). Navzdory krutosti (když pomyslíme na Ježíšovo
ukřižování) byl v porovnání s válkami, které probíhaly na územích
okupovaných Římany (a nebylo jich málo), v Augustově době poměrně mír. Řím
měl pečlivě psaný systém zákonů a byli schopni do určité míryzajistit mír. Pokud člověk neuposlechl nějaký římský zákon a
nebyl římský občan, mohl být ukřižován s obviněním které bylo přibito nad
hlavou, aby ho každý mohl vidět.
Jedno z nejčistších měst na světě je
Singapur. Je to město, které má nejpřísnější hygienická opatření. Víte,
v jaké zemi je nejvyšší počet vražd? USA. V USA může člověk být
odsouzen k smrti, být v oddělení pro vězně odsouzené k smrti, a
zemřít až za 20 let. Římané byli velmi přísní, ale byl mír „Pax
Romana“, alespoň komparativní mír v zemi té doby, a pohotově, rychle se
vypořádali se vzpourou. Když se vzbouřilo 900 Židů v Masadě. Římská armáda
řekla: „Na našem území nebudeme tolerovat žádnou vzpouru“. Ale když se lidé podřídili zákonům, starali se
o ně a chránili svůj lid.
Lk 2,1: „I
stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken
svět. 2(To popsání
nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.) 3I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden
každý do svého města. 4Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města
Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy), 5Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou
sobě manželkou těhotnou.“Když císař řekl: „Každý musí
jít do svého rodného města a nechat se zaregistrovat, museli jít všichni –
chudí i bohatí. Římské zákony byly velmi přísné, lidé se jim museli podříditb.Řím většině vasalských
království dovoloval zachovat vlastní zvyky, ale od všech se očekávala
poslušnost císařských zákonů a zákonů vydaných senátem. Týkalo se to samozřejmě
i Josefa s Marií.
Římané často svěřovali své
poddané králům (např. Herodes). Nebo Nebúkadnézar měl mnoho králů, kteří
spravovali jednotlivá území jeho říše. V knize Ester se dočteme o 127
provinciích. Daniel nazývá Ježíše Králem
králů. Znamená to, že On je ten nejvyšší Král. Římané měli různá království
v provinciích a Herodes byl jedním z králů. Všichni se ale museli
řídit císařským zákonem Říma. Sk 18,15.16: „Pakliť jsou
jaké hádky o slovích a o jméních a zákonu vašem, vy sami k tomu přihlédněte. Já
zajisté toho soudce býti nechci.I odehnal je od soudné stolice.“ Pavel s několika společníky byli u
římského soudu v Asii a někteří Židé je obviňovali z přestupování
jejich zvyklostí a bylo jim řečeno: „Co se týče vašich zvyklostí, to je vaše
věc. Mým úkolem coby římského guvernéra není, abych soudil takové záležitosti. “Víte o jiném případě, kde se jednalo o stejnou
věc?
Když v naší církvi někoho zbavíme členství, můžeme se setkat
s podobným problémem – střet církevního a státního zákona. Sk 16,37: „Ale
Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do
žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a
vyvedou nás.“ Římané měli zákon, podle
kterého měli římští občané jiná práva než ostatní – byla to nejvyšší úroveň
civilního občanství. Římský občan nemohl být zbitý, dokud nebyl soud. Nebylo
možné je zajmout a svázat. Byli považováni za nevinné, dokud se neprokázala
vina. Mnoho zákonů v severní
Americe má svůj původ v řecko-římské kultuře a dokonce i v Tóře,
židovském zákoně. Když se podíváte na Mojžíšův zákon, budete překvapeni, kolik
z našich moderních zákonů se odvolává na principy, které dal Bůh
Mojžíšovi. Víte, odkud máme vraždu prvního, druhého a třetího stupně? Najdete
to dokonce v Mojžíšově zákoně. I v naší kultuře máme zákony, které
přihlížejí k motivům. A to má svůj původ v Mojžíšově zákonu.
Pavel a Silas jsou zatčeni,
kvůli jejich kázání a učení, které poškozovaly obchody unie výrobců model a
prodej soch Diany. Byli uvrženi do žaláře a zbiti. Když se Pavel a Silas v noci modlili, nastalo
zemětřesení a všechny dveře vězení se otevřely. Žalářník se chtěl zabít, ale
Pavel na něj zavolal, aby to nedělal, že všichni vězni tam jsou. Vstoupil
dovnitř a padl před Pavlem a Silasem a řekl: „Co mám dělat, abych byl spasen?
Váš Bůh je tak mocný. Modlili jste se, zpívali jste potom, co jsme s vámi
tak zle nakládali. Vaše pouta byla zázračně zlomena. Řekněte mi o vašem Bohu.“ A tak mu Pavel kázal. Umyli jeho rány a
nechali se od něj pokřtít. Další ráno se na magistrátu dozvěděli, že to byli
římští občané. A tak vzkázali, aby je propustili a nechali odejít. Pavel to
odmítl a řekl: „Zatkli jste nás a zbili jste nás. Jsme římští občané. Přijďte
sem a propusťte nás z vězení sami.“ Jinak řečeno: „Musíte se ukázat. To
nejde, abyste jen poslali zprávu se vzkazem: „Jste volní.“ Pavel je
v podstatě předvolal na kobereček. Mohl je pronásledovat a udat u
guvernéra a ztratili by místo. Mají teď strach, aby se nezapsali jako ti, kdo
zneužívají svou pravomoc proti římskému občanovi a aby neztratili svou pozici.
Sk 22,25: „A
když jej svázali řemením,…“ Pavel je falešně obžalován, že
vodí do chrámu pohany. Římané pomáhali chránit vnější prostory chrámu. Uvnitř byla
chrámová stráž, protože Židé nechtěli uvnitř chrámu římskou policii. Pavel byl
zatčen v chrámu. Římané zasáhli, nechtěli, aby byl někdo popraven, aniž by
proběhl soud. Chtěli zjistit, co způsobilo ten rozruch. Setník chtěl zbičovat
Pavla, ale …„… řekl
Pavel setníkovi, kterýž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného
mrskati? 26 To uslyšev setník, přistoupě k
hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest
Říman. 27 A přistoupiv
hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem. 28 I odpověděl hejtman: Já jsem za
veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i
narodil. “Pavel se narodil v Tarsu
(nikoliv v Jeruzalémě).„29 Tedy i hned odstoupili od něho ti,
kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, zvěděv, že jest Říman, a proto
že jej byl kázal svázati.“Vidíte, jaký měli strach, aby
nenakládali zle s římským občanem? Takový zákon panoval v zemi
v době, kdy se narodil Ježíš. Sk 23,29: „I shledal jsem,
že na něj žalují o nějaké pohádky zákona jejich, a že nemá žádné viny, pro
kterouž by byl hoden smrti neb vězení.“
Když byl Pavel zatčen v chrámu. Dali ho do
vězení, ale ponechali mu svobodu. Dovolili, aby ho lidé navštěvovali, nosili mu
jídlo. Starali se o něho dobře a zajistili mu bezpečnost. Ale byl ve vězení. Později 40 Židů se zapřísáhlo, že nebudou jíst
ani pít dokud Pavla nezabijí. Dozvěděl se o tom Pavlův synovec a pověděl to
Pavlovi a ten ho poslal, aby to řekl setníkovi a pak hejtmanovi. Hejtmanovi pak
řekl, že někteří Židé se uradili, že když povede Pavla do rady, zabijí ho cestou.
V noci pak s doprovodem 200 vojáků dopravili Pavla z Jeruzaléma
do Cesareje, kde měli Římané velký vliv.Pomyslete, kolik starostí si Římané dělali,
aby ochránili jednoho římského občana! Římané přísně dbali na to, aby byl jejich
zákon zachován. To, jak se chovali a jak trestali, bylo brutální, ale když byl
někdo římským občanem, tak se dbalo na jeho práva. Pamatujte na to, protože
později budeme číst o občanství Kristovu a Pavel používá tento způsob
uvažování, když o něm mluví.
Mojžíšův
zákon a správa společnosti
J 11,47: „I
sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme?
Nebo tento člověk divy mnohé činí.“Slýcháme často o saducejích,
farizejích a zákonících – jejich rada se jmenovala Sanhedrin. Skládal se ze 71
mužů, kteří byli zvoleni ze starších, kněží, a rabínů. Předsedal jim
velekněz. Sanhedrin měl v Jeruzalémě funkci nejvyššího soudu.Mt 26,59.60: „Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali
falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, Ale nenalezli.“ Na Ježíšově soudu bylo zvláštní to, že byl
v noci – (normálně bylo nelegální scházet se v noci. Scházet se měli
ve dne, ale jednalo se o mimořádnénaléhavé zasedání rady). Někdy došlo
k určitým pochybným věcem v případech, kdy došlo k naléhavému
zasedání, protože se ho nemohli vždy zúčastnit všichni. Sk 5,27: „A
přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz {biskup},“Tehdy byli předvedeni
apoštolové k výslechu ohledně jejich učení – proč učí ve jménu Ježíše?
Stávalo se, že někdy Sanhedrin
– když chtěli někoho soudit, tak mohli. Dokonce mohli i někoho na čas uvěznit,
zbičovat. Nemohli však nikoho popravit bez svolení Římanů. Proto museli odvést
Ježíše k Pilátovi. U tak veřejně známé osoby si nemohli dovolit popravit
Ho bez svolení Římanů. Ale vzpomeňte si na Štěpána. Tehdy byli tak rozčíleni,
křičeli, vyvedli ho ven a popravili ho. Nešli za Římany. Pavel dostal svolení od rady –
Sanhedrinu – aby zatýkal křesťany a někteří byli i popraveni. Tím překračovali
autoritu, která jim byla dána. Měl pouze pověření zatýkat je, ale jak později
přiznal, někteří byli zabiti. To se dělo mimo římský zákon. Existoval tam tedy občanský
zákon.
Žd 10,28: „Kdož by koli pohrdal zákonem
Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.“ Porušení některého
z deseti přikázání se trestalo smrtí. Za krádež se muselo vrátit
čtyřnásobně (viz Zacheus – znal Mojžíšův zákon) Když Nátan přišel
k Davidovi a vyprávěl mu příběh o boháči, který vzal ovci chudáka, David
řekl: Zaplatí to čtyřnásobně. Proč? – Bylo to tak v Mojžíšově zákonu.Když někdo něco ukradl a
nalezlo se to u něj, musel vrátit čtyřnásobek. To nebyl římský zákon.
Mojžíšův zákon
Mojžíšův zákon, neboli jeho část zabývající se
obřady. Lv 2,14-16: „Jestliže bys pak obětoval obět suchou z prvotin Hospodinu, klasy nové
ohněm upražíš, a což vymneš z těch klasů nových, to obětovati budeš,
suchou obět prvotin svých. 15 A poleješ ji svrchu olejem, kadidlo také vložíš na ni; obět suchá
jest. 16 I páliti bude
kněz pamětné její z obilí zetřeného, a z oleje toho, se vším tím kadidlem
jejím; vobět ohnivou bude Hospodinu.“ Když čteme dále, vidíme, že
měli oběti z vína, kdy vylévali víno před Hospodinem, oběti z pole,
z dobytka. Tak ukazovali, že všechna hojnost a požehnání je od Hospodina.
Tyto oběti byly tedy symbolické. Existovaly zákony ohledně těchto obřadů, které
byly symbolem. I v naší zemi máme něco z obřadního zákona – stojíme,
když se hraje hymna a máme ruku na srdci. Není to sice v zákoně, ale když
to člověk nedělá, sklidí mnoho nevraživých pohledů.
1. Kor 7,19: „Obřízka nic není, též neobřízka nic není, ale zachovávání přikázaní
Božích.“ Tento verš byste si měli pamatovat a
podtrhnout. Je velmi důležitý, protože lidé nám někdy říkají, že když Ježíš
zemřel, přikázání pozbyla platnost – byla přibita na kříž. Tento verš nám říká, že některé zákony byly
přibity na kříž. Které zákony nejsou pro křesťany závazné? Obřadní zákony. Obřadní zákony byly dány po pádu do hříchu. Obřízka byla zavedena po pádu do hříchu – byla
to smlouva. Byla dána specifické skupině lidí – Abrahámovi a jeho potomkům. Proto Pavel říká, že obřízka nic není ani
neobřízka nic není. Důležité je zachovávat přikázání. Je zde tedy rozdíl mezi
těmito dvěma – obřadním zákonem a morálním zákonem. Lv 5,11: „A
pakli nemůže s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy
přinese obět svou ten, kterýž zhřešil, desátý díl míryefi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, aniž položí
na ni kadidla, nebo obět za hřích jest.“ Tady se opět zabývá obřadním
zákonem. Jsou to instrukce o tom, jak vykonávat oběti. Žd 9,9-12: „Kterýž byl podobenstvím na ten
tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v
svědomí učiniti toho, kdož obětuje, 10 Toliko
v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních
tělesných, až do času napravení, záležející. 11 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz
{biskup} budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný,
to jest ne tohoto stavení, 12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed
jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.“ V některých překladech
Bible se píše „nejsvětější svatyně“. To je úplně jiný hagion (oddělení svatyně) .Ale to hlavní je, že to co se stalo
předtím, bylo symbolické. Všimli jste si toho? Verš 9: Bylo to symbolické pro
tehdejší dobu. Obřadní zákony byly tedy symbolem. Velikonoce byly symbol. Čeho?
Ježíše, velikonočního beránka. Bible říká: „Kristus je náš velikonoční
beránek.“
Kolik z vás se setkalo
s lidmi, kteří říkají, že je povinné pro moderního křesťana ve 21. století,
zachovávat židovské svátky? S tím ale se vší úctou k těmto lidem nesouhlasím. Myslím, že když nejvyšší kněz
roztrhl své roucho na Kristově soudu – když se roztrhla opona v chrámu,
když byl Kristus ukřižován – ukázalo nám to, že je jiné kněžství a jiný chrám.
Nyní jsme se stali duchovním národem kněží, jsme duchovním chrámem. Jsme živými
kameny v Božím chrámu. Už neobětujeme beránky poté,
co Kristovo tělo bylo obětováno, roztrženo, roucho velekněze bylo roztrženo,
opona v chrámu se roztrhla, Kristovo tělo se roztrhlo, což symbolizuje, že
nyní už to není pozemský beránek, ale je to Ježíš, beránek Boží. Myšlenku, se máme obracet
k symbolům, když máme skutečnost – se snažím vysvětlovat takto: Pokud máte
v zámoří milovaného syna/dceru a stýská se vám po nich, položíte si jejich
fotografii na stůl a čas o času ji políbíte, je to symbol vaší lásky
k nim. Není to modlářství, prostě na ně myslíte. Když se ale vrátí domů,
běžíte ke dveřím, otevřete je dokořán a zvoláte: „Mé dítě!“ a běžíte ke stolu,
vezmete fotku a políbíte ji.Objímat tedy obraz, když
skutečnost je před vámi, nedává smysl. Zachovávat obřadní zákony, když
skutečnost, na kterou poukazovaly, je zde, nemá smysl.
A mimochodem nemůžeme
jít do Jeruzaléma a zachovávat svátky, jak se patří. Chrám už není. Všechny
slavnosti byly spojeny s oběťmi v chrámu. Můžeme se něco naučit, když
studujeme tyto slavnosti? Ano. Pokud chcete zachovávat nějaký
svátek, nějaké dny, je to vaše věc. Člověk může zachovávat den Pánu, ale ať to
nevyžaduje od druhých. O tom hovoří Pavel v Římanům 14. Jestli chcete
slavit Vánoce, je to vaše věc, ale neříkejte druhým, že to musí dělat. Není to
v zákoně. A o tom to všechno je.
Morální zákon
Povšimněte si rozlišení: Dt 4,13.14:
„Jímž vyhlásil
vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných. 14 Mně také přikázal Hospodin toho času,
abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k
dědičnému držení jí.“ Shrňme si to: Je rozdíl mezi morálním a obřadním zákonem? Bible je na mnoha místech jasně rozlišuje.Deset přikázáními „vyhlásil vám svou smlouvu,
kterou vám přikázal zachovávat“ – abyste zachovávali deset přikázání. A Mojžíš
také říká: „Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil
vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému
držení jí.“ Ty zahrnovaly obřadní zákony a
zdravotní zákony, občanské zákony a některé zákony týkající se rodiny a
dědictví a jiné zákony. Ale deset přikázání Bůh udělal
tak, že to byl velice jasný a odlišný zákon. Vyslovil ho svým hlasem. Napsal ho
svým prstem. Lišil se tím, jak Pán zákon předal, lišil se tím, co v něm
napsal a čím ho napsal. Byl odlišný v tom, kam byl
umístěn – do archy uprostřed chrámu. Bůh ho tedy odlišil.
Měli bychom toto rozlišení uznat.
|
Re: Kristus a Jeho zákon (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pátek, 09. květen 2014 @ 18:14:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | K čemu byly zákony, když Izraelci se někdy chovali jak SS? K čemu jim byly desky Desatera, když na Mojžíšův pokyn, který tvrdil, že mu tak nařídil Hospodin, vraždili a rabovali? Údajně proto, aby se pomstili. Tohle je tak strašlivé náboženské pokrytectví!!!
Pokud Mojžíšovy zákony jsou zákony Kristovy, pak tu někdo podvádí. Jednou učí milovat a jindy mstít a vraždit. Proto je křesťanství tak nejednotné a zmatené, plno sekt, denominací a vzájemných vášní a pravda nejasná. Každý si hájí jen tu svoji.
|
|
|
Re: Kristus a Jeho zákon (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Sobota, 10. květen 2014 @ 12:01:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Desky v truhle úmluvy, nebyly psány Božím prstem. Desky psané Božím prstem rozbil Mojžíš. Druhou sadu desek psal Mojžíš. |
Re: Re: Kristus a Jeho zákon (Skóre: 1) Vložil: skalaa v Úterý, 13. květen 2014 @ 11:55:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je o druhých doskách ktore tieš napisal Boh. Prve dosky boli rozbite preto, že ľud zrušil zmluvu tím že si postavil zlatého býčka a preto všetko sa muselo zopakovať.
Verš 2.Moj 34.27,28. je
trocha zavadzajuci ,kedže Mojžiš napisal podľa slov Hospodina obradne zakony,
pokyny na stavbu Svätine a ine naučenia do knihy, ktora bola v truhle
vedľa kamennych dosiek na ktorom bolo desatero. Ale ostatne verše to pekne
vysvetľuju.
2. Moj. 34.1 Hospodin
riekol Mojžišovi: Uteš si dvoje dosiek z kameňa, také, jaké boli tamtie
prvé, a ja napíšem na dosky slová, ktoré boli na tých prvých doskách,
ktoré si rozbil.
2. Moj. 34.27,28 A
Hospodin riekol Mojžišovi: Napíš si tieto slová, lebo na základe týchto slov
učinil som zmluvu s tebou a s Izraelom. A bol tam s Hospodinom štyridsať dní
a štyridsať nocí; nejedol chleba a nepil vody; a napísal na
dosky slová zmluvy, desať slov.
5.Moj. 4.12,13 A Hospodin
vám hovoril zprostred ohňa; hlas slov ste počuli, ale nevideli ste nijakej
podoby, krome čo ste počuli hlas. Oznámil vám svoju zmluvu, ktorú vám
prikázal činiť, desať slov, a napísal ich na dve kamenné dosky.
5. Moj. 5.22 Tie slová
hovoril Hospodin všetkému vášmu zhromaždeniu na vrchu prostred ohňa, oblaku
a mrákavy veľkým hlasom a nepridal k tomu. A napísal ich na
dve kamenné dosky a dal ich mne.
5. Moj.10.1-6 V tom čase
mi riekol Hospodin: Uteš si dve kamenné dosky, jaké boli tie prvé, a vyjdi
ku mne sem na vrch a spravíš si truhlu z dreva. Napíšem na
dosky slová, ktoré boli na tamtých prvých doskách, ktoré si rozbil,
a vložíš ich do truhly. A tak som spravil truhlu zo šittímového
dreva a utesal som dve kamenné dosky, jaké boli tie prvé, a vyšiel
som na vrch a dve dosky som niesol vo svojej ruke. A napísal na
dosky, jako bolo tamto prvé písmo, desať slov, ktoré vám hovoril Hospodin na
vrchu prostred ohňa v deň shromaždenia, a Hospodin ich dal zase mne.
Potom som sa obrátil a zišiel som s vrchu a vložil som dosky do
truhly, ktorú som spravil, a sú tam, tak ako mi prikázal Hospodin. A
synovia Izraelovi sa rušali z Beerót-bené-jaakána do Mósera. Tam zomrel
Áron a tam je i pochovaný, a kňazský úrad konal Eleazár, jeho
syn, miesto neho. |
]
Re: Re: Re: Kristus a Jeho zákon (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Čtvrtek, 15. květen 2014 @ 23:15:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když už hovoříš o truhle. Truhla zmizela. Byla přenesena do nebe? Nebo je zde na zemi tady?? odkaz:http://www.b-a-n.cz/truhla-smlouvy/neuveritelny-nalez-pod-golgotou.html |
]
|
|
Re: Kristus a Jeho zákon (Skóre: 1) Vložil: unshaken v Sobota, 10. květen 2014 @ 21:01:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Je dobré připomenout, že Kniha smlouvy (Starý zákon) nikterak nerozlišuje mezi obřadními, občanskými, morálními a jinými typy zákonů. Dokonce je obtížné takto od sebe oddělit. Desatero je však odlišné, neboť mělo charakter smluvního dokumentu, kterým se synové Izraele stávají národem a Božím lidem. |
|
|
|
|