Z internetu: Univerzalní poslání Církve
Vloženo Sobota, 20. květen 2006 @ 10:36:55 CEST Vložil: ferda |
Katecheze Benedikta XVI. při generální audienci 22.
3. 2006
Univerzální
poslání Církve
List k Efezanům nám představuje Církev jako budovu
zbudovanou na základech apoštolů a proroků, v níž Ježíš Kristus je nárožním
kamenem (2,20). V Apokalypse je role apoštolů a speciálně Dvanácti objasněna
z eschatologické perspektivy nebeského Jeruzaléma představeného jako město,
jehož hradby spočívají na dvanácti základních kamenech a na nich je
dvanáct jmen Beránkových apoštolů (21,14). Evangelia se shodují v tom,
že povolání apoštolů představuje první kroky v Ježíšově službě po křtu,
který přijal od Jana Křtitele v Jordánu.
Poslání
povolaných
Podle vyprávění Markova
(1,16–20) a Matoušova (4,18–22) scénou povolání prvních apoštolů je
Galilejské jezero. Ježíš krátce předtím začal hlásat Boží království,
když jeho pohled spočinul na dvojicích bratrů Šimona a Ondřeje, Jakuba a
Jana. Jsou to rybáři, zaměstnaní svou každodenní prací. Vrhají sítě a
upravují je. Ale čeká je jiný rybolov. Ježíš je s rozhodností povolává
a oni ho ochotně následují. Nyní budou rybáři lidí (srov, Mk 1,17;
Mt 4,19). Lukáš, i když sleduje stejné podání, má vyprávění
propracovanější (5,1–11). Ukazuje nám cestu víry prvních apoštolů a upřesňuje,
že pozvání k následování přichází poté, co vyslechli Ježíšovo první
kázání a zažili první zázračná znamení, která vykonal. Zvláště pak
zázračný rybolov představuje bezprostřední souvislost a slouží jako
symbol poslání rybářů lidí, které je jim svěřeno. Osud těchto
„povolaných“ bude od nynějška i v budoucnosti spojen s osudem Ježíšovým.
Apoštol je vyslanec, ale ještě předtím „expert“ Ježíšův.
Předávání zážitku
Právě tento aspekt staví do popředí evangelista Jan od
prvního setkání Ježíše s budoucími apoštoly. Zde je scénář odlišný.
Setkání se odehrává na břehu Jordánu. Přítomnost budoucích apoštolů,
kteří také přišli, podobně jako Ježíš, z Galileje, aby prožili zkušenost
křtu, který uděloval Jan, vrhá světlo na jejich duchovní svět. Byli to
lidé, kteří očekávali Boží království, toužili poznat Mesiáše, jehož
příchod byl ohlášen jako bezprostřední. Postačí jim náznak Jana Křtitele,
který poznává v Ježíši Beránka Božího (srov. Jan 1,36), aby v nich
probudil touhu po osobním setkání s Mistrem. Repliky dialogu Ježíše s prvními
apoštoly jsou velice expresivní. Na otázku: Co byste chtěli? odpovídají
jinou otázkou: Rabbi (to přeloženo znamená Mistře), kde bydlíš? Ježíšova
odpověď je pozváním: Pojďte a uvidíte! (srov. Jan 1,38–39). Pojďte, abyste mohli
uvidět. Příběh apoštolů tak začíná jako setkání osob, které se navzájem
otevírají. Pro učedníky nastává bezprostřední poznávání Mistra. Vidí,
kde bydlí, a začínají ho poznávat. Oni
totiž nemají být hlasateli ideje, nýbrž svědky osoby. Dříve, než
budou posláni hlásat evangelium, musí „být“ s Ježíšem (srov. Mk 3,14)
a vytvořit si k němu osobní vztah. Na tomto základě nebude evangelizace další
osoby nic jiného než sdílení zážitku a pozvání ke vstupu do tajemství
společenství s Kristem (srov. 1 Jan 13).
Postavení
Izraele
Ke komu budou apoštolové posláni? V evangeliu, jak se zdá,
omezuje Ježíš své poslání pouze na Izrael: Jsem poslán jen ke ztraceným
ovcím domu izraelského (Mt 15,24). Obdobným způsobem zřejmě vymezuje
poslání svěřené Dvanácti: Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal
jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte.
Raději jděte ke ztraceným ovcím domu izraelského“ (Mt 10,5n). Určitá
moderní kritika inspirovaná racionalismem viděla v těchto větách
nedostatek univerzalistického vědomí u Nazaretského. Ve skutečnosti je třeba
tato slova chápat ve světle jeho zvláštního vztahu k Izraeli, společenství
smlouvy v kontinuitě dějin spásy. Podle mesiánského očekávání božská
zaslíbení adresovaná bezprostředně Izraeli měla dojít naplnění, když sám
Bůh skrze svého Vyvoleného shromáždí svůj lid, jako pastýř shromažďuje
stádo: Já zachráním své ovce a nikdo je už nebude loupit… Ustanovím
nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka.
Ten je bude pást a bude jejich pastýřem. Já Hospodin budu jejich Bohem a
David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem (Ez 34,22–24). Ježíš
je eschatologický pastýř domu Izrael a jde, aby ho vyhledal, protože ho zná
a miluje (srov. Lk 15,4–7; Mt 18,12–14; srov. taktéž postavu dobrého pastýře
Jan 10,11n). Skrze toto „shromáždění“ se bude Boží království hlásat
všem národům: Dám poznat svou slávu a všechny národy uvidí moji
spravedlnost, kterou vykonám, a mou ruku, kterou vložím na vás (Ez
39,21). A Ježíš sleduje právě tuto prorockou nit. Prvním krokem je
„shromáždění“ národa Izrael, aby tak všechny národy povolané k
sjednocení ve společenství s Hospodinem mohly uvidět a uvěřit.
Jděte ke všem
národům
A tak Dvanáct povolaných k tomu, aby se účastnili téhož
Ježíšova poslání, spolupracuje s Pastýřem posledních časů, i oni jdou
především za svými ztracenými ovcemi domu Izrael, to znamená, že se
obracejí k národu zaslíbení, jehož sjednocení je znamením spásy pro všechny
národy, počátkem zevšeobecnění Smlouvy. Počáteční omezení Nazaretského,
pokud jde o jeho poslání i poslání Dvanácti, zdaleka není v rozporu s jeho
všeobecným posláním a stává se tak ještě účinnějším prorockým
znamením. Toto znamení bude ještě jasnější po Kristově umučení a zmrtvýchvstání:
univerzální charakter poslání apoštolů se stane zcela zřejmý. Kristus pošle
apoštoly do celého světa (Mk 16,15), ke všem národům (Mt
28,19); Lk 24,47) až na konec světa (Sk 1,8). Toto poslání pokračuje.
Dále trvá Pánův mandát spojit všechny národy v jednotě jeho lásky.
To je naše naděje a to je také naše poslání: přispět k této univerzalitě,
k této pravé jednotě v bohatství kultur, ve spojení s naším pravým Pánem
Ježíšem Kristem.
Bollettino Vaticano 22. 3. 2006
Mezititulky
redakce Světla
---------------------------------------------------------------------
Zvýrazněni
textu od Ferda
Nemá to chybu-------------Ferda
|