 |
Zaznamenali jsme
116759224
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Tvorba: Dnes je dobré mít pevné přesvědčení
Vloženo Sobota, 11. listopad 2006 @ 16:32:43 CET Vložil: Bolek |
poslal akceS Píše se rok 1924. Celý svět vzhlíží k Paříži, dějišti letních olympijských her. Je čtvrtek a na programu je běh na 400m. Závodníci napjatě čekají na znamení k startu. Konečně se ozve rána ze startovní pistole a atleti vyráží na cestu. Každý z nich má před očima jen jeden cíl - zlatou olympijskou medaili. Ale jen jeden z nich ji může získat.
Jeden z atletů se dostává do čela závodního pole a získává před ostatními čím dál větší náskok. Hlavu vzhůru, pohled upřený vpřed, pádí k cíli. A už se ozývá z tlampačů na stadionu: "Vítěz, Eric Lyell, vytvořil nový světový rekord, časem 47,6 se*****y."
Později napsaly významné londýnské noviny "Times", že to byl nejdramatičtější závod, jaký se kdy konal.
Telegraficky se šíří zpráva o novém světovém rekordu do celého světa. Všichni s napjetím čekají na nadcházející neděli, kdy je na pořadu Olympijských her běh na 100 m. Očekávají, že olympijský vítěz v běhu na 400 m zaručeně vyhraje i běh na 100 m.
Ale jaké překvapení. To snad není ani možné. Eric Lydell odmítá v neděli ráno nastoupit na start. Je zcela jisté, že by vyhrál. Ale Lyell naprosto odmítá účastnit se závodu, který probíhá v neděli.
"Tento den je pro mne svatý. Jsem křesťan," říká mladý skotský student udiveným žurnalistům a sportovním funkcionářům. "Pánové, dnes je dobré mít pevné přesvědčení", dodal ještě.
V neděli se lidé hrnuli do malého skotského protestantského kostelíka, kde Lyell stál jako laický kazatel za kazatelnou. Mladí atleti, muži i ženy z anglosaských zemí, ba i mnoho pařížských žurnalistů zvědavě naplnilo malý kostelík. Zatímco se na stadionu rozhodoval běh na 100 m, kázal jistý vítěz tohoto běhu, na slovo žalmu: "Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého." 119,18.
Následujícího roku odjel světový rekordman a olympijský vítěz Eric Lyell jako misionář do Číny.
Autor: Jiří Sečka, KCO, Náchod
|
Re: Dnes je dobré mít pevné přesvědčení (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 11. listopad 2006 @ 17:56:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Jiří, to bylo ve dvacátém století, a ukázalo se, že to není až tak dobré, mít pevné přesvědčení.
Dnes je jednadvacáté století a my mnozí vidíme, že lepší, než mít pevné přesvědčení, je ptát se, zda je mé přesvědčení dobré.
Olin |
Re: Dnes je dobré mít pevné přesvědčení (Skóre: 1)
Vložil: akceS v Sobota, 11. listopad 2006 @ 19:04:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.oase.estranky.cz/ | Milý Oline, biblické příběhy se odehrávaly dříve než ve 20. století a přesto si je dnes připomínáme. Ne všechno bylo v minulosti tak špatné. Mít pevné přesvědčení je pro náš národ velmi důležité. V minulosti jsme se neustále někomu a něčemu přizpůsobovali - není tomu tak dávno jak víš.
Právě v dnešní době, kdy dochází ke střetu s Islámem je dobré mít pevné přesvědčení a nepřizpůsobovat se. Snad jsi pochopil o co mi jde. Přeji Ti krásný víkend a Boží pokoj. Jirka |
]
Re: Dnes je dobré mít pevné přesvědčení (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 11. listopad 2006 @ 19:45:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jiří, mě nejde o to, aby tvé přesvědčení bylo jako třtina.
Já se sice s muslimy osobně nestřetávám, ale tuším, že přesvědčení některých z nich je velmi pevné.
Tady na granu mají například nejpevnější přesvědčení ti největší cvoci. A to jsou většinou křesťani.
To vše mě vede k přesvědčení, že svoje přesvědčení bychom měli pečlivě zkoumat. Pevnost, pružnost ani tažnost nejsou hodnoty, jde-li zároveń o blbost.
Olin |
]
|
|
Re: Dnes je dobré mít pevné přesvědčení (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 11. listopad 2006 @ 21:28:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím, že ve smýšlení církve se projevilo kartuziánství v jeho odvrácené straně, které sice vedlo k rozvoji vědy, ale nadřadilo subjekt zkoumanému objektu. Dnes se nehodí věřit absolutní pravdě a není zde místo pro absolutní dogma, neboť dogmata vytváří jen člověk.
Nebo spíše se věří, že žádná neměnná pravda ani neexistuje. S tím se pak samozřejmě pojí mravní a etické hodnoty. Ty pak zřejmě neexistují nezávisle na člověku, ale jsou výsledkem lidského konsensu.
V současnosti proto i křesťani spíše absolutní hodnoty nahradili svými cíli. Zatímco dříve člověk hledal absolutní pravdu a jejímu omezenému poznání pak přizpůsoboval svůj život, dnes si lidé vytkli absolutní cíle a těm přizpůsobují "své" pravdy.
Jinými slovy pravdivé je to, co vede k ušlechtilému cíli, namísto toho, aby cílem bylo nalezení absolutní pravdy. To je katastrofální změna paradigmatu křesťanství konce 20 století.
Uvedu příklad. Někdo je přesvědčen, že jednota církve je absolutním cílem, a pro tento cíl obětuje pravdu resp. rezignuje na ní. Dříve byla jednota až výsledkem hledání pravdy, ne jejím cílem.
"Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal." (J 17,19-21)
Zatímco nalezení pravdy bylo podmínkou jednoty, dnešní církev tuto rovnici obrátila a jednotu nadřadila pravdě. Devatenáctý verš se raději vynechal.
Tato záměna prostředků za cíle a cílů za prostředky se nutně projevila i úpadkem morálky. Morální je nyní to, co vede k danému cíli a nikoliv morální je to, co odpovídá kritériu pravdivosti.
Dříve si křesťané kladli otázku: odpovídá tato věc kritériu absolutních měřítek - nebo-li - jsou tyto věci biblické? Pakliže ano, tak jsou dobré a využíjme je k evangelizaci. Dnes se církev ptá jinak: Jsou tyto věci použitelné pro evangelizaci? Pak-li že ano, pak jsou dobré.
Dobré je tedy to, co splní daný účel a nikoliv to, co odpovídá měřítku pravdy. To se projeví i v pojetí církve, která je vyjádřena v jejím názvu. "Purpose-driven-church" je dnes církev, která je cílevědomá, spíše než Kristocentrická, a to se jednoduše nosí. Zkuste se však nad tím zamyslet. V hebrejském myšlení vypovídá název o podstatě mnohem více, než v myšlení našem.
Pastýř |
|
|
|
|
