Povzbuzení: Trojí pokušení při dobrých skutcích
Vloženo Úterý, 17. duben 2007 @ 15:36:03 CEST Vložil: Bolek |
poslal amisrtep (úryvek z "Noční bdění aneb Kdy už přijde ono očekávané probuzení církve Kristovy?")
Po ovoci je poznáte Nám tedy, kteříž probuzeni jsme byli ze spánku mrtvých, a kterým Kristus do tmy zazářil (Ef5,14), učinivše nás světlem (Ef5,8), nenáleží již více spáti. Jsouce synové Světla, dni náležíme a světlu (1.Te5,5). Ač v noci světa tohoto žijeme, jako ve dne bdíti máme, střízliví jsouce (1.Te5,6). Ne spáti či usínati máme, očekávajíce svá probuzení, ale bdíti máme, protože již probuzeni byli jsme. Též opíjeti nám se nepatří (Ef5,18), aniž vystřízlivění svá očekávati. Neb tak sami přiznáváme, že Kristu ještě nenáležíme.
Bdění to naše životem řádným v tomto světě jako za denního světla má býti, plni ovoce světla a posvěceného ducha, vůli Páně hotovi máme býti naplniti. Na skutcích tmy se podíleti nám nenáleží. Však co pravého jest o nich pověděti, tak nazývati je máme (Ef5,11-17). Vždyť i sv.Jan nám napsal, že chodíme-li ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu, říkajíce, že společenství s Bohem máme (1.J1,6). Též i toto Jan píše: „Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra“ (1.J3,10). Tak podobně i dále Jan praví ve své první epištole. Tohoto pak sám Ježíš dokládá, pravíce: „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.A tak je poznáte po jejich ovoci.Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“ (Mt7,16-21). Jsou tedy ovoce temnoty i ovoce světla. Člověk každý po ovoci svého života poznáván bývá. Ovoce tmy, toť skutky nepravosti jsou a tma, ta nepravost sama, jestiť hřích, což již dříve vysvětlili jsme sobě. Ovoce světla pak, jak apoštol Pavel píše: „je vždy dobrota, spravedlnost a pravda“ (Ef5,9), a světlo to samo náš Pán a Bůh sám (J1,4-9;1.J1,5)! Život náš ovoce Světla toho roditi má, neboť na Ježíše naroubováni jsme byli a Otec Bůh to ovoce naše dobré očišťuje, jemuž výživu zdravou Svatý Duch dodává. Však činiti-li skutků Jeho nebudeme a ovoce nedobré poneseme, od Ježíše odťati budeme a ohněm pekelným spáleni (1J15,1-8). Tak i sv.ap.Pavel učí, že konati dobro máme a v dobrých skutcích bohatnouti (1.Tm6,18), neboť: Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil“ (Ef2,10). Ježíš pak tohoto nám poroučí: „ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdávali slávu vašemu Otci v nebesích“ (Mt5,16).
Trojí pokušení při dobrých skutcích
Každý však, kdož dobrých skutků činiti chce, aby svědomí své před Bohem čisté zachoval, trojího pokušení při dobrých skutcích vyvarovati se musí.
Zaprvé, aby pouze u slyšení toho, což činiti máme a u chtění samotného nezůstalo a u slov. Před tímto sv.Jakub varuje nás: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky (Jk1,22-25). To před slyšením pouhým a toť před chtěním samotným zůstávajícím u slov: „Co je platné, moji bratři, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá“ (Jk2,14-17). Neboť Jakub za to má, že: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa“ (Jk1,27).
Druhého pokušení vyvarovati se, jest dobrých skutků lidem druhým na obdiv nečiniti, sobě vlastní zisk z toho berouce a slávu. Tak Ježíš před vypočítavostí varuje nás: „Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to čekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým“ (L6,33-35); a před skutky činěnými pro slávu: „Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Mt6,1-4). Tímto, nevěříce v Něho, Ježíše bratři jeho pokoušeli: „Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!" (J7,4), a tak nečistá svá smýšlení zjevně odhalili.
Třetí to pokušení nejzáludnější jest a nejopovážlivější. Neboť skutků svých na obdiv samému Bohu předkládá a na vlastní zásluze své spasení staví. O těch, kteříž na sobě si zakládají a ostatními pohrdají, Kristus podobenství nám pověděl: „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.'Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen" (L6,9-14). Sami přece, bratří, nic nemáme, co bychom prvé nedostali (1.K4,7). Chlubiti se před Bohem svými dobrými skutky nemůžeme, neboť sami na sobě dobře poznáváme (chceme-li toho znáti), že ospravedlněni ze skutků svých ač dobrých před Bohem býti nemůžeme. Usvědčuje nás samo svědomí naše, že i ty skutky naše dobré nedokonalé jsou před Ním, neboť snažnost naši vyžadují (Ž 14,1-3). Na milost Boží tedy pouze spolehnouti se můžeme.
A tak tedy lidem dobrým i zlým činiti dobrých skutků máme s horlivostí, aby pouze u chtění a slov nezůstávalo. Ne se ziskuchtivostí a pro svou slávu, ale pro oslavení našeho Boha v nebesích. Věděti toho zajisté máme, že Bůh zalíbení svého v nás má, činíme-li dobře, však na tom zakládati své vyvýšení aneb spasení, jakoby o mzdu šlo, nemůžeme. Ale doufati máme a pevně věřiti, že Bůh toho vidí a milostí svou nám odplatí. Neboť Bůh na naše srdce hledí, zda kajícné jest, Boha se boje a hříchů svých želeje i činiti jich více nechtěje; zda věrné jest, Boha milujíce a dobrých skutků horlivě činíce, ne pro oslavení své, nýbrž Boha, a zda slitovné jest a milosrdné v bídách těch, kteříž pomoc jeho potřebují, ne však z donucení, ale z lásky ke všechněm.
Petr Šíma (jsem autorem článku)
|