|
Právě je 562 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116826768 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: TROCHU APOLOGIE (17): CÍRKEV A NOVÁ FAKTA O GIORDANU BRUNOVI
Vloženo Pondělí, 11. únor 2008 @ 07:54:49 CET Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený Trochu apologie (17): Církev a nová fakta o Giordanu Brunovi
http://immaculata.minorite.cz/Immaculata/Obsah90/90/90_09.html
Obvyklým námětem protikatolické propagandy je upálení na hranici italského filozofa-panteisty Giordana Bruna r. 1600. Italská zednářská vláda mu postavila r. 1900 v Římě na Campo dei Fiori (náměstí Květů) pomník a učinila z něj symbol proticírkevního boje. Aniž bychom chtěli ospravedlňovat krutý trest smrti pro Bruna, je třeba mít na paměti, že tento muž nebyl v žádném případě světec a mučedník. Americký historik John Bossy vydal již před léty publikaci o tomto bývalém mnichovi dominikánského řádu, kde shromáždil všechna dostupná fakta. Ta vůbec nesvědčí o jeho mravních kvalitách, spíš naopak. Historická realita je taková, že Giordano Bruno se dopouštěl kriminálních zločinů jako vrah a také jako agent a konfident cizí mocnosti.
Narodil se r. 1548 v Nole u Neapole. Jako 15 letý vstoupil r. 1563 do dominikánského řádu, kde brzy proslul jako „enfant terrible“ pro svoji totální neochotu podrobovat se příkazům a rozhodnutím. Odmítal např. mít ve své cele obrazy svatých a popřel také některá dogmata. Přesto však nakonec dosáhl kněžského svěcení a doktorátu teologie. Dominikánský řád proti němu vedl r. 1576 proces kvůli herezi, Bruno však opustil svůj konvent v Římě a uprchl z italského území. Když mu v tom chtěl převor kláštera zabránit, zavraždil jej a hodil do Tibery, jak uvádějí svorně Konrád Kubeš ve své Apologetické abecedě (heslo: Bruno) i John Bossy. Za tento delikt, jednoznačně kriminálního charakteru, byl hledán církevní inkvizicí i světskými soudy po celé Evropě.
Uchýlil se, po kratším pobytu v severní Itálii, do Ženevy, centra kalvínského protestantismu. Tam ale vyvolal pobouření svými názory, jež přesahovaly samotné hranice křesťanství. Bruno např. hovořil o Ježíši jako o „velkém filozofovi“ a odmítal Jeho Božství i zázraky. To bylo nepřijatelné i pro kalvínskou Ženevu, neboť protestantský reformátor Jan Kalvín plně akceptoval nauku o Boží Trojici a Božím synovství Ježíše Krista. Brunovi hrozilo zatčení, uprchl proto do Francie, kde získal přízeň krále Jindřicha III., jenž ho r. 1583 pověřil, aby vyučoval filozofii na Collége de France v Paříži. V doprovodu královského vyslance se krátce nato vydal do Anglie, kde delší dobu zůstal.
Anglickou královnu Alžbětu I. si naklonil svým spisem „O hrdinských vášních“, který jí také věnoval. Zde obhajuje hříchy proti 6. přikázání a odmítá katolickou morální nauku, která přikazuje bojovat proti pokušení. Královna Alžběta, jež nežila pohlavně mravně, nacházela v Brunově spisu obhajobu své pochybné morálky, proto mu projevovala všestrannou přízeň. Bruno učil na školách v Londýně a diskutoval s profesory univerzity v Oxfordu. V Anglii také napsal téměř všechny své spisy, z nichž nejznámější jsou „O příčině, principu a jednotě“, „Večeře Popeleční středy“ a „Vyhnání triumfující bestie“. Hlásá tzv. naturalistickou filozofii, to znamená, že Bůh a příroda jsou jedno a totéž. Osobní Bůh jako rozumová bytost v Brunově pojetí neexistuje, pouze jako neosobní vnitřní síla světa a vesmíru. Bruno je hlasatelem panteismu, to znamená světového názoru, že Bůh není nad světem, vesmírem a člověkem jako Stvořitel, ale uvnitř jako jakási vesmírná duše. Bruno též jako první hlásal teorii o nadčlověku, jenž se prý musí prosadit násilím a krutostí. Tyto názory v 19. století převzali Friedrich Nietzsche a od něj potom šéfideolog německého nacismu Alfred Rosenberg. Bruna se dovolával i šéfideolog italského fašismu Giovanni Gentile. Zarážející je přitom arogance, s jakou Bruno vystupoval. Jeho spisy jsou plny netolerance a nadávek vůči všem, s jejichž názory nesouhlasil. Při disputaci v Oxfordu vyvolal obrovskou bouři nevole, protože své oponenty urážel a zesměšňoval. Nemusel se však obávat postihu, protože nad ním držela ochrannou ruku samotná královna Alžběta...
|
Podobná témata
|
|
Re: TROCHU APOLOGIE (17): CÍRKEV A NOVÁ FAKTA O GIORDANU BRUNOVI (Skóre: 1) Vložil: nula v Pondělí, 11. únor 2008 @ 11:27:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Je třeba poznamenat, že poznatky o životě Brunově nemůžeme pokládat za dokázaná fakta. Zachovalo se jen málo ověřených informací,tak jen základní údaje o Brunovi můžeme pokládat za pravdivé.
--Královna Alžběta, jež nežila pohlavně mravně...--
ve srovnání s celou řadou středověkých papežů to byla ještě světice
--Osobní Bůh jako rozumová bytost v Brunově pojetí neexistuje, pouze jako neosobní vnitřní síla světa a vesmíru. Bruno je hlasatelem panteismu, to znamená světového názoru, že Bůh není nad světem, vesmírem a člověkem jako Stvořitel, ale uvnitř jako jakási vesmírná duše.--
Tedy podobně jako např. A. Einstein .Brunovi názory o tisících cizích Sluncích a planetách u nich se ukázaly jako nadčasové pro tehdejší církev ovšem kacířské |
Svata inkvizicia ... (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 11. únor 2008 @ 14:33:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Svätá inkvizícia
Len obmedzený, nevedomý človek nevie nič o hrôzach cirkevných inkvizícií, ktorými zavraždili státisíce ľudí v mukách, aké len chorá myseľ zvrhlých netvorov vedela vymyslieť. Dnes je zjavná snaha mnohých tzv. cirkevných historikov tieto zločiny zľahčovať alebo dokonca popierať. Že by si to všetko vymysleli len nepriatelia cirkvi? „Inkvizícia bola najstrašnejší a najkrvavejší zjav, aký sa kedy ako systém pod rúškom náboženstva vyskytol", píše už citovaný jezuita Pavel Hoensbróch: „Prúdy ľudskej krvi, preliatej inkvizíciou padajú celkom a výlučne na vrub pápežstva, takže úplne dejinnej pravde zodpovedá, ak sa povie: Námestníci Krista stáli celé stáročia v popredí vražedného systému, ktorý viac než ktorákoľvek vojna, spôsobil medzi národmi spustošenie a biedu a meno kresťanstva neslýchané zneuctil." A klerikálmi oslavovaný španielsky spisovateľ Orti y Lara píše výstižne: „Cirkev, ktorá inkvizíciu vyvolala, uznávala ju vždy s osobitnou záľubou. Žiadny katolík nesmie vysloviť meno svätého tribunálu viery, aby nesklonil úctyplne hlavu pred inštitúciou, ktorá je podstatne katolíckym, takmer podstatným obrazom cirkvi, našej matky." Je zjavným klamstvom, ak sa zo strany rímskych cirkevníkov tvrdí, že nie cirkev, ale svetské vrchnosti robili inkvizíciu. Proti tomuto tvrdeniu stoja jasné, všetku pochybnosť vylučujúce vyhlásenia a nariadenia „objektívnych autorít v ohľade náboženskom", rímskych pápežov.
Pokracovanie:
Svata inkvizicia
|
]
Ach ten Einstein (Skóre: 1) Vložil: Hyperion v Pondělí, 11. únor 2008 @ 18:24:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Děkuji za zmínku o panteismu u Einsteina. Je vážně neuvěřitelné, jak často křesťané vytrhávají jeho slova z kontextu a předkládají ho jako příklad čistého monoteismu. Hezky o tom píše např. R. Dawkins (ano, TEN Dawkins) ve své knize The God Delusion, kterou ti vřele doporučuji.
|
]
|
|
Re: TROCHU APOLOGIE (17): CÍRKEV A NOVÁ FAKTA O GIORDANU BRUNOVI (Skóre: 1) Vložil: nula v Úterý, 12. únor 2008 @ 10:09:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | --Děkuji za zmínku o panteismu u Einsteina. Je vážně neuvěřitelné, jak často křesťané vytrhávají jeho slova z kontextu a předkládají ho jako příklad čistého monoteismu.--
je to tak...také na to narážím a to je Einstein jen 50 let po smrti v informační době jak potom někdo může propagovat "přesné" Ježíšovi citace staré 2000 let v dobách bez rádie,televize,minima knih? |
|
|
|
|