|
Právě je 572 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116736878 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Z internetu: O co jde ve víře
Vloženo Čtvrtek, 26. červen 2008 @ 08:40:03 CEST Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený
Homosexualita
v Islámu
Homosexualita
je už po staletí nedílnou součásti islámské
kultury a navzdory pronásledování je přítomná
v některých zemích dodnes. Oblíbenou muslimskou
zemí pro západní homosexuály je Maroko.
V
Saúdské Arábii se setkávají
homosexuálové u holiče, v kavárnách,
restauracích nebo přímo v bytech, zatímco se
jejich rodiče dívají na televizi. Riskují
přitom ukamenování neboť v Saúdské
Arábii, Mauretánii, Súdánu Íránu
nebo Jemenu jim hrozí trest smrti. Podobné to bylo v
Iráku nebo v Afgánistánu. Evropané
informovali již v 17.-19.století o rozšířených
homosexuálních praktikách v Orientu. Tvrdilo se,
že každý muslim je od přírody bisexuál. V
osmánském Turecku měl sultán své
oblíbence a v lázních v Istanbulu prostituovali
mladí chlapci.
Od
islámské revoluce 1979 bylo v Íránu
popraveno přes 4000 homosexuálů. V Saúdské
Arábii zaměňují trest smrti za bičování,
vězení nebo peněžitý trest. Alternativní
tresty praktikují také v Bahrajnu, Kataru, Alžírsku
nebo na Maledivách. V Turecku, Jordánsku, Egyptě,
Indonésii nebo Mali není homosexualita protizákonná.
Egypt ji poažuje jen jako přestupek proti veřejné morálce.
V Maroku, Tunisku a Sýrii je sice trestná, ale jen
málokdy se dostane k soudu.
V
Africe je homosexualita trestána vězením nebo
peněžitým trestem v Keni, Angole, Ugandě, Mozambiku,
Mauriciu nebo na Sejšelských ostrovech. V Asii je trestná
v Singapuru, Indii a Nepálu.
(www.heise.de/tp/r4/artikel/27/27781/1.html,
Alfred Hackensberger, 14.06.2008)
Rabín
Dr.Louis Finkelstein:
Farizeové,
sociologické pozadí jejich víry, 1938, I.díl;
„Rabín
Eliezer ben Hyrkanus, jeden z největších mudrců,
chválil výklady Písem prvních křesťanů
(Aboda Zara 17a). Pavel se i po svém obrácení
považoval za farizeje (Sk.23,6) a farizeus Gamaliel, známý
svou moudrostí a tolerancí, ochránil apoštoly
před trestem (Sk.5,34). Sám Ježíš pochválil
horlivého farizeje (Mk.12,34) a potvrdil naše největší
přikázání: „Slyš Izraeli…“ (tamtéž).
Farizejství
bylo proroctví v akci. Puritáni se sice nepovažovali
za farizeje, ale byli jejich pokračovateli. Farizejové
milovali chrám, ale byli proti kněžím. Nemohli se
zcela oprostit od rituálů jako damašská sekta nebo
křesťané, a jistě by neváhali, jako John Milton,
označit tehdejší duchovní za „slepá ústa“,
za pastýře, požírající své
vlastní stádo. Ne náhodou se Bunyan považoval
za Izraelitu a Milton byl znalý nejen hebrejských
Písem, ale také i rabínské tradice.
Nejvíce
jsou si farizejové a puritáni podobní svým
osudem. Bojovali proti snahám žít v luxusu, proti
nemravnostem a samovládcům, byli vedeni logikou svých
názorů k extrémnímu asketismu, byli obviňováni
z rozmařilosti a fanatismu, chtěli si udržet venkovské
hodnoty přímosti a citlivosti. Obě hnutí se
angažovala v občanské válce, poznala, že používání
síly vede ke zmaru a byla ochotna pokračovat v díle i
mimo svou vlast. Vrcholem farizejství je babylonský
Talmud, podobně jako je vrcholem puritánství kultura
Nové Anglie.
Starověké
farizejství putovalo z Palestiny do Babylona, z Babylona do
severní Afriky, Itálie, Španělska, Francie a Německa,
odtud pak do Polska, Ruska a do východní Evropy obecně.
(22.6.08,
ko)
Nicholas
de Lange, Miri Freud Kandel:
Moderní
judaismus, Oxfordská
studie, 2005
Mario
Scudu
Sloužila
chudým z lásky ke Kristu
Svatá
Luisa de Marillac (1591-1660)
Vypráví
se, že Napoleon jednou ve chvíli odpočinku naslouchal
skupině kulturně kvalifikovaných osob, které
diskutovaly o otázkách filozofie, politiky a vědy, a s
nadšením vyzvedaly osvícenství, které
prý vneslo do společnosti filantropický cit. Císař
jim naslouchal, ale byl stále více netrpělivý a
znavený všemi těmito řečmi. Nakonec je přerušil a řekl:
„To je všechno pěkné a dobré, ale nikdy to
nevytvoří šedou sestru.“ Tak se totiž nazývaly
Dcery lásky, které založil svatý Vincenc z
Pauly a Luisa Marillacová a které byly již více
než jedno století ve Francii velice známé a
ctěné pro své dílo lásky ve prospěch
těch nejchudších a nejubožejších ve společnosti,
která se honosila svým titulem osvícená
světlem rozumu.
V
polovině 17. století, když již šedé sestry působily
více než deset let a mírnily tolik utrpení a
zachraňovaly ubohé lidské životy, žil v Paříži
v klidu a v pohodě anglický filozof Thomas Hobbes.
Od
něho pochází v jeho díle Leviatan (1651)
filozofické pojednání o státním
absolutismu. Všechno mělo být podrobeno státu, i
náboženská autorita. Absolutní stát s
absolutní mocí nad jednotlivými individui byl
podle něho nutný proto, aby se předešlo nevyhnutelné
nevraživosti mezi lidmi a dychtěním po vlastních
právech. Slavné je jeho rčení: Homo homini
lupus „ člověk je člověku vlkem „ je připraven kvůli
vlastním právům na přežití zničit jiného
člověka.
Šedé
sestry, protože věděly, že stát není všechno, byly
skutečnými anděly a mírnily bolest v každém
koutě, kam státní autorita nikdy nevstoupila, protože
ani nevěděla o lidských potřebách a nouzi. V tomto
svém důležitém a společensky užitečném a
skutečně osvíceném díle šly ve stopách
svých zakladatelů sv. Vincence a sestry Luisy Marillacové.
Tyto dvě významné postavy svou aktivní svatostí
osvítily i významné francouzské
osobnosti, jako byli Pascal, Descartes, Richelieu a Mazzarin,
Molière, Corneille, Bossuet, Berulle, sv. Jan Eudes a další.
O
co jde ve víře
13letý
chlapec Logan dokázal během dvou minut v křesťanském
rozhlase v Hustonu vysvětlit, o co se vlastně jedná ve víře.
Chlapec líčil pastorovi svou velkou bolest: musel pochovat
telátko, které zemřelo krátce po narození:
„Mluvil jsem s Bohem, a ptal jsem se ho, proč to muselo být.
Bylo tak krásné!“ Bůh mu odpověděl: „Logane, můj
Syn byl také krásný, ale jeho smrt měla určitý
smysl.“ Logan z toho vyvodil závěr: „Mně bylo drahé
telátko, a Bohu byl drahý jeho Syn.“ Pak dal
posluchačům tuto radu: „Když vám zemře někdo, koho jste
měli rádi, myslete na to, že Bůh také dal svého
Syna. On vám porozumí.“
Čas.Světlo
***Ferda***
|
Podobná témata
|
|
Re: O co jde ve víře (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 26. červen 2008 @ 15:10:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | V Mk 12,34 byl pochvalen zakonik a ne farizej, Jezis v evangeliich zakonikum priznal urcite klady, ale farizeum nikoliv. |
|
|
Re: O co jde ve víře (Skóre: 1) Vložil: nula v Čtvrtek, 26. červen 2008 @ 15:21:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | --13letý chlapec Logan dokázal během dvou minut...-- větší blábol už jsem dlouho nečetl .Když pominu s jakou entitou si ten chlapec vlastně povídal ,tak pokud by Ježíš zemřel krátce po narození jako ono tele jeho smrt by neměla ten smysl jaký mu chlapec přisuzuje |
|
|
Re: O co jde ve víře (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 26. červen 2008 @ 20:46:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Mohamed byl přímo geniální v umění motivovat lidi. Tak, jak je v islámu zakázáno pití vína, počítá se pití vína mezi rajské slasti (v ráji jsou dle Mohameda řeky vína a mudžahedíni budou napájeni vínem silným, zapečetěným. To neříkám já, ale Korán.
Takže když muslim v boji zvítězí, získá kořist, když zemře, jde okamžitě do ráje, kde obdrží "k užívání" 72 pannen. Tak, nebo tak, bojem může vždycky jenom získat.
A protože mezi tehdejšími araby zřejmě nebyla nouze o homosexuály (i když islám je proti homosexualitě), bylo potřeba navnadit i je. Proto obraz muslimského ráje má svůj půvab i pro homosexuály.
(Súra 56:15 - 18) Na lehátkách, jež zlatem vypleteny jsou, jeden proti druhému odpočívat budou: obcházet mezi nimi budou chlapci mládí věčného s číšemi, konvicemi a poháry nápoje čirého,... |
Re: Re: O co jde ve víře (Skóre: 1) Vložil: jirka_ v Čtvrtek, 26. červen 2008 @ 21:25:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Na lehátkách, jež zlatem vypleteny jsou, jeden proti druhému odpočívat budou: obcházet mezi nimi budou chlapci mládí věčného s číšemi, konvicemi a poháry nápoje čirého"
Já bych v tom neviděl nutně nějaké "homosexuální inspirace" - spíš bych ty chlapce chápal jako číšníky. A že budou "mládí věčného", to bych si taky vysvětloval spíš tím, že jde o ráj, kde je přece všechno v té nejlepší podobě, jaké může být - takže i číšníci:)
Mimochodem, ta scéna o idylce s "chlapci mládí věčného" mi připoměla jeden úžasný obraz z ruské historie: "Moskva byla městem gurmánů. Měla bohatou lidovou tradici v pohádkovém nadbytku, která sloužila jako odrazový můstek pro sebereprezentaci coby hlavního města hojnosti. Na počátku devatenáctého století utratil kupříkladu hrabě Rachmaninov celé své dědictví - které prý značně přesahovalo dva miliony rublů - za pouhých osm labužnických let. Svou drůbež krmil lanýži. Své raky nechoval ve vodě, nýbrž ve smetaně s parmazánem. A denodenně si nechával vozit do Moskvy svou oblíbenou rybu, obzvláště vzácný druh, který se dal chytit pouze ve tři sta kilometrů vzdálené řece Sosně. Stejně rozmařilý byl i hrabě Musin-Puškin. Krmil telata smetanou a choval je v kolébkách jako nemluvňata. Drůbež krmil vlašskými ořechy a pro zlepšení chuti masa napájel vínem. Přepychové hostiny měly v moskevských letopisech legendární postavení. Hrabě Stroganov (žil na počátku devatenáctého století a byl předkem toho, po němž je pojmenován známý pokrm z hovězího masa) pořádal proslulé "římské večeře", při nichž hosté leželi na pohovkách a byli obsluhováni nahými hochy. Typickými předkrmy byly kaviár, ovoce a sledí líčka. Pak přišli lososí hubičky, medvědí tlapy a pečení rysi. Následovaly kukačky zapečené v medu, játra z halibuta a mlíčí z mníka, ústřice, drůbež a čerstvé fíky; slané broskve a ananasy. Když se hosté najedli, odešli do lázně, kde začali pít a žízeň přikrmovali kaviárem."
..tohle ani muslimové v ráji nemají:)
|
]
Re: Re: Re: O co jde ve víře (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 27. červen 2008 @ 14:04:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | obcházet mezi nimi budou chlapci mládí věčného
Já si myslím, že pro homosexuála je to lákavá představa. Tak, jako pro heterosexuála (súra 56:22-24) Tam budou i dívky velkých očí černých, jež srovnat lze s perlami střeženými, odměnou za to, co vykonali na zemi.
Oblíbené heslo Aristotela: "Když nemáš, tak slibuj."
|
]
Re: Re: Re: Re: O co jde ve víře (Skóre: 1) Vložil: jirka_ v Pátek, 27. červen 2008 @ 14:38:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Lákavé to pro homosexuála asi je, ale neviděl bych v tom nutně záměr. Ostatně chlapci v roli číšníků se dají vypozorovat nejen ve středověku (nejznámější asi v Noci na Karlštejně), ale i v té ukázce, co jsem psal výše, se jednalo o "římské večeře" - takže to s těmi chlapci bylo nejspíš inspirováno římskými zvyky. Navíc, třeba olympijští atleti v antickém Řecku běhali nazí, a taky si přece dnes nemyslíme, že to bylo kvůli nějakým homosexuálním choutkám - spíš kráse těla. Tou byl i fascinován -přeskočím-li zase o staletí dopředu- Shakespeare, když psal sonety mladému aristokratovi, plné ód na jeho nadpozemskou krásu a erotických příměrů k potřebě zplodit potomka. Napsat takové dílo někdo dnes, nálepce homosexuále asi neujde, jenže historici mající hled do tehdejší doby a zvyklostí si to nemyslí, podobně např. u Lermontova a mnoha jiných.
Holt, nemůžeme dnes posuzovat text z šestého století současnými měřítky..
|
]
|
|
|
|