poslal unshaken
Tato slova Ježíš řekl bohatému muži, který se však nad jeho radou zarmoutil. A my si říkáme společně s Ježíšem a Jeho učedníky, jak těžko se těm bohatým vchází do Božího království.
Ani si přitom neuvědomujeme, že ať již žijeme s průměrnými nebo podprůměrnými příjmy, nebo na hranici „chudoby“ jako důchodci či osamělé matky s dětmi, že v naší zemi patříme k těm nejbohatším lidem na světě. Slyšíme-li tedy příběh bohatého, který si přál vědět, jak má obdržet podíl na věčném životě a poukazujeme-li přitom na jeho problém s bohatstvím, tak jsme jako ten farizeus, který s pohrdáním poukazoval na hříšného celníka.
Pokud chcete vědět, jak jste bohatí a kolik lidí na světě je chudších a bohatších než vy, klikněte na webovou stránku Jak jste bohatý a tam zadejte svůj roční příjem (opravdu všechno včetně různých přídavků a dávek), přepočtený do některé z tam uvedených měn.
To je překvapení, což? Ještě tvrdíme, že se nás biblické verše o bohatých netýkají? Máme v peněžence nějaké peníze? Pak patříme k těm 8 % nejbohatším obyvatelům naší planety. A jestliže máme vlastní byt nebo dům, pak již se řadíme k těm mimořádně bohatým ve světě.
Máme tu však dobrou zprávu – evangelium. Takže žádné strachy, nemusíme hned všechno prodat a rozdat. Proto se vraťme zpět k tomu, jak hovořil Ježíš s oním bohatým mužem:
[Marek 10:19-23]
„Přikázání znáš: `Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.´“
On mu odpověděl: „Mistře, to všechno jsem dodržoval odmalička.“
Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jediné - jdi, prodej vše, co máš, rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi.
Pojď, vezmi kříž a následuj mne.“
Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“
Že by Ježíš měl něco proti bohatým? Čtěme pozorně, Ježíš pouze řekl, že bohatí to nebudou mít snadné. Nic víc, nic míň.
Ale co ta výzva „prodej a rozdej chudým všecko“? Opět čtěme pozorně! Muž chtěl vědět, jak se dostane k podílu na věčném životě. A Ježíšovi řekl, že všechna zákonná ustanovení dodržuje. Za to si ho Ježíš dokonce zamiloval. Dal mu navíc radu: Když to bude dál podle zákona dělat, je na dobré cestě. A pokud chce mít poklad v nebi, Ježíš proti tomuto způsobu nic nemá. Nicméně říká mu, že ho to přijde pěkně draho. Dokonce tak draho, že bude muset dát všechno jmění, které má.
No a co získá ten bohatý? Opět čtěme pozorně: Bude mít poklad v nebi. Poklad v nebi, nikoliv spásu. Ani o podílu na věčném životě není v této části Ježíšovy odpovědi ani zmínka.
K účasti na věčném životě totiž mluví Ježíš až v závěru rozhovoru s bohatým mužem: „Pojď, vezmi kříž a následuj mne.“ A svým učedníkům vysvětluje, proč jedině takto se získá spása se vstupem do Božího království:
[Marek 10:27]
Ježíš se na ně (na učedníky) podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“
Vstup do Božího království si nelze koupit jakýmkoliv bohatstvím a podle Ježíše ani tím, že všechen svůj majetek prodáme a rozdáme chudým. Spásu nelze získat dodržováním zákona ani jakýmkoliv milosrdenstvím. Tím lze ukládat poklady v nebi, ale jak nám to bude ku prospěchu, když tam přijdeme bez spasení. Ozve se Pán: „Člověče, jak jsi se sem dostal? Vždyť nejsi oblečen do svatebních šatů, které jsem pro každého připravil a nabídl před vstupem do hodovního sálu.“ Spásu přiděluje Bůh. Stačí vzít kříž a následovat Ježíše Krista.
Na to si vzpomeňme, když budeme slyšet hlasy humanistů prosazujících lepší uspořádání lidské společnosti. Na to si vzpomeňme, když budeme slyšet o milosrdných skutcích bez Krista.
Nakonec zkušenosti života: Ač jsme bohatí nebo chudí, rozdávejme co chceme rozdat, ale jen s radostí. Ze zákonické povinnosti nic nezískáme, nanejvýš přidáme do svých pokladů v nebi. Skutečně obrácený kristovec má radost, když může někoho nějakým darem potěšit. Nemusí to být peníze ani věcné dary, cennější jsou i jiné projevy lásky.
Nevěřme kazatelům, kteří káží o desátcích. Pro obráceného kristovce je zákon bezvýznamný a tím méně takový člověk spadá pod 613 ustanovení Mojžíšova zákona. Desatero je pouze smluvní znamení pro Židy, nikoliv pro křesťany. My máme zákon Kristův a ten je radikálně dokonalejší než zákon Mojžíšův. Nedávejme desátky, ale dávejme co můžeme, tedy podstatně víc, nebo podstatně méně. A jen to, co přichází ze srdce.
K sepsání této úvahy mne přivedl Lukáš Targosz, který má pořady „Překročit hranice“ na
TWR. Audio k článku, hovořící o našem bohatství ve srovnání s chudobou ostatního lidstva, lze stáhnout
zde.
Dále farář Miroslav Kubíček, který má na
TWR. pořady „Rýmování o životě“. Audio k článku, hovořící o bohatém muži, lze stáhnout
zde.