Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Stanislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16656, komentáře < 7 dní: 233, komentářů celkem: 430145, adminů: 60, uživatelů: 5253  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 486 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
oko
Willy
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116937203
přístupů od 17. 10. 2001

Povzbuzení: Pentakostální ohlédnutí
Vloženo Čtvrtek, 01. červen 2006 @ 16:52:07 CEST Vložil: Olda

Zamyšlení poslal Parochus

Dočetli jsme se, že my, kteří věříme evangeliu, jsme darem, který dostal Pán Ježíš od svého Otce – Boha. Proto jsme také důvěrnými příjemci Božího požehnání, protože Ježíš se za nás modlí, v nás je oslaven, chrání nás  a posvěcuje nás spolu se svým Otcem. Ježíš ve své modlitbě dvakrát opakuje, že nejsme ze světa, že jsme na něj byli posláni od Boha a že k nám svět pojal nenávist. Proč asi? Známe jistě to staré heslo, říká se „Pravda bolí“. A tak je to s celou naší vírou a celým životem.

Věříme-li v Boha skrze Ježíše Krista, vedeme v sobě, ať chceme nebo ne na rozdíl od nevěřících vnitřní boj, zápas s vlastním já, se svou přirozenou tělesností, která velmi intenzivně trvá na hmotném zakotvení v tomto světě. A protože se křesťan od pohana či jinověrce neliší ničím jiným, než vnitřním světlem, není to na nás poznat jinak, než naším svědectvím. Naše duše není z tohoto světa a proto neustále touží po svém domově, po Bohu, jelikož v tomto světě má soužení a starosti. Tento svět nechce slyšet Pravdu, proto byli vždy v církvi mučedníci. Za všech režimů a za všech časů. A nejstrašnější na tom je, že svědkové téhož Pána, jehož Pravdu nesli do světa, se v minulosti kvůli Pravdě navzájem zabíjeli, upalovali, kamenovali a věznili. Církev si sama vyráběla své oběti, a to se týká všech denominací. Také dnes si naše zesvětštěná, po lidsku vedená a státem vydržovaná církevní organizace vyrábí mučedníky, již ne podle krve, ale podle svědomí. Je to tím, že církev jako tělo Kristovo podléhá světu a hříchu. Pán neprosil Otce, aby nás vzal ze světa, ale aby nás zachoval od zlého. Můžeme říci, že Bůh nedodržel slib, že nás od zlého neuchránil? Ani v nejmenším, Bůh je totiž, na rozdíl od nás, věrný a milosrdný. Jeho slovo jest Pravda a Láska s velkými písmeny a svět, i zástupy křesťanů jeho slova překroutili, dali jim jiné významy a zasadili si je do svých vlastních světských teorií a systémů. Tak jsme se jako lidstvo sami vzdali Boží věrnosti, náš život se smrštil a stal se podobným opuštěné lodi, co se zmítá v moři příčin a důsledků a spěje ke zkáze. Jen se podívejme, jaké mají dnes lidé cíle a způsoby! Někteří dokonce žijí programově bez cíle, je to pro ně cesta, jak se vyhnout zodpovědnosti. Utíkají před pravdou jako gladiátoři ve starém Římě v koloseu před hladovými tygry. Nemají totiž kam utéci, myslí si, svět je velký, unikneme, ale nechtějí slyšet Pravdu a tak se připravují o jedinou možnost útěku, a to je cesta víry. Pán prosí za nás, ne za svět. O něm ví, že je pod vládou zla, jak ho přesvědčil satan, když ho pokoušel na poušti. Ale nás povolal k tomu, že můžeme tento svět pomoci uzdravit Slovem evangelia a měnit jím lidská srdce, zaslepená sobectvím a sebeláskou. Jediné, co je potřebí, je naše vůle, z Boží lásky svobodná a v Ježíši Kristu schopná čelit tomuto zlému světu. Víte, pokládám si otázku, jak si můžeme být jisti, že Pán slyší naše modlitby, když mnoho věcí, o které jsme prosili, nebylo vyslyšeno? Apoštol má v to pevnou důvěru, když o něco žádá ve shodě s Boží vůlí, tedy ve jménu Ježíše Krista. V tom je cesta víry, že se modlitbou dostáváme k poznání vůle Boží a tou je mimo jiné taky pokorné srdce, které prosí jen o ty věci, které se Bohu líbí, a tak mu mohou být a bývají splněny. Pokud prosíme o své hmotné obohacení na úkor jiných, nebo o pomstu, můžeme snad čekat Boží podporu? Na to bychom spíš mohli použít zlé duchy pomocí woo doo. To však není naše parketa. My jsme byli Duchem svatým pokřtěni a Pravdou posvěceni, jak je psáno. Pokud si nic nenalháváme, nezastíráme si fakta představami a předsudky, pak máme jistě šanci Pravdu poznat, řídit se jí a šířit jí tak dlouho, dokud nás svět neumlčí. Pak víme, že to, oč jsme žádali, jsme dostali od Boha, protože i ta naše prosba byla od Boha. Potom říkáme „štěstí“ i tomu, co se nám nelíbí a co nás ohrožuje. Naše vlastní sobecká přání musí ustoupit, když říkáme se žalmistou „Pane, smiluj se“. Pokud neustoupí, pak jsme lháři, ale co je horší, děláme lháře i z Boha a tak se dobrovolně připravujeme o dary Ducha Svatého. Často si chceme na Bohu jako pubertální děti „vyvztekat“ svá vlastní rozhodnutí a pak se divíme, že nám taková přání nesplní. Náš pozemský, biologický otec je zajisté také božím obrazem a když jsme mu v mládí takové chování předvedli, dostali jsme na holou. Nyní jsme dospělí a divíme se trestu za neposlušnost? Hospodin není žádný hodný senilní strýček, alebrž Pán dějin. On vládne světu našich duší a skrze nás celému světu, ale netrestá, to my se trestáme sami. On vytvořil vesmír i se zlem, abychom měli srovnání a svobodu v rozhodování, zda půjdeme životem po cestě, kterou nám sám připravil, anebo jestli budeme bloudit v pochybnostech, bez cíle, v nevěrnosti a nevědomosti a utíkat sami před sebou. Proto kážeme opravdový cíl života a žijeme ho již nyní a v plnosti, budujeme na této zemi boží království a jsme živi tak, že se nebojíme smrti. Ježíš Kristus nám zjevuje pravého Boha. Otevírá nám přístup k němu jako ke svému i našemu Otci. Osvobodil nás tak od otročení jakýmkoli falešným modlám. Církev ke pokračovatelkou Spasitelova díla ve světě, v tom světě, který se dosud vzpírá Hospodinově vládě a může tedy i nenávidět boží děti. Útěchou, posilou a jistotou je nám vědomí, že Pán církve je živ, myslí na nás a přimlouvá se za nás u nebeského Otce. Proto také máme naději, že naše upřímné modlitby dojdou vyslyšení, modlíme-li se tak, jak nás Boží Syn naučil a jak nám vlastním příkladem ukázal. Ani vážná rozhodování církve se neobejdou bez modlitby, má-li jejich výsledek být ve shodě s Boží vůlí. Proto dnes, Pane prosíme za církev obecnou a ekumenickou, sešli jí svého Ducha, aby byla jako na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.


"Pentakostální ohlédnutí" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.12 sekundy