|
Právě je 586 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116824737 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Realita duchovního života 2
Vloženo Pátek, 29. květen 2009 @ 08:07:24 CEST Vložil: Stepan |
poslal nomo77 Co je pravda? Zeptal se Pilát Ježíše...
Otázka, kterou Pilát položil Ježíši, se line staletími při pohledu zpátky jako tenká nit. Jakoby ji tenkrát Pilát vyslovil prorocky směrem k dalším generacím filosofů, kteří se snažili najít správnou definici termínu “pravda” a vystihnout její pravou podstatu. Zdá se mi, že je to otázka, která je stále pomyslně zavěšena nad celým lidským stvořením, a každý jednotlivý den nás vyzývá k hledání její odpovědi. Na “pravdu” se můžeme dívat z mnoha úhlů. Podle mého názoru je nám nejblíže asi tzv. “pravda naše.” Fráze typu “Já mám pravdu” nebo “Máš pravdu” nás potkává dnes a denně. Z tohoto úhlu mi přijde, že můžeme pravdu popsat jako náš osobní názor nebo přesvědčení o určité věci, skutečnosti či události o které jsme si sami v sobě jisti, že je pravdivé, tudíž hodno důvěry. To však jen do té doby, než se setkáme s pravdou jinou :-).
Zákonitě dojde ke
konfrontaci dvou “pravd”, ve které zpravidla vítězí pravda s
větší přesvědčivostí, důkazy a důvěrou.
Můžeme si
otázku: “Co je pravda?” položit trochu jinak. “Co je moje
Pravda?”. Tím obracíme svoje hledání pravdy od neurčitého
prostoru někde před námi směrem k sobě.
Pokud se budu držet tohoto úhlu pohledu, bude pro mě osobně “moje
pravda” znamenat souhrn mých osobních přesvědčení, názorů
na život a jeho smysl, ke kterým jsem došel na základě určitého
poznání. Pak už de facto
záleží na každém z nás, ze kterých zdrojů čerpáme a čemu
se rozhodujeme ve svém životě věřit.
Pokud se totiž ve
svém životě postavím na nějakou informaci, kterou přijímám,
jako pravdivou, musím počítat s tím, že moje důvěra v ni bude
zkoušena, otřásána nebo naopak upevňována.
Ježíš řekl:
“Já jsem Cesta, Pravda a Život.”
Jeden z velmi
známých a oblíbených veršů. Pro mě osobně to byl dlouho verš
ležící někde v abstraktnu. Pak jsem se více zaměřil na verš
předešlý, kde Tomáš vyjadřuje obavu ohledně Ježíšova
odchodu. Tomáš říká:” ...nevíme Pane, kam jdeš, jak můžeme
znát cestu?”
V celém kontextu
14. kapitoly mi přijde, že Ježíš musel tak trochu zápasit s
lidským pohledem a vírou učedníků. Tomáš se ptá: “...jak
můžeme znát cestu?” Ježíš se podívá Tomášovi do očí a
odpoví zvolna “Já jsem Cesta”.
Cesta je symbolem
směru. Má svůj začátek i svůj cíl. Je to obraz putování.
Ježíšova odpověď je na tomto místě zároveň výzvou. Výzvou,
která má však jednu podstatnou podmínku. Na tuto Cestu můžeme
vstoupit jedině vírou. Tomášovy oči jsou zde symbolem lidského
pohledu, který věří jen tomu, co vidí. Ne nadarmo je nazýván
nevěřícím Tomášem:-) Ježíšovy rány po hřebech musel vidět
na vlastní oči.
Ježíš se snažil
učedníky povzbudit k víře, která vystupuje z prostoru času,
lidské nedostatečnosti, porušenosti světa a se zdviženou hlavou
vidí příbytky, které jsou připraveny pro každého, kdo se na
tuto Cestu vydal.
Ježíš pokračuje
dál. “Já jsem Pravda”. V Hebrejštině se kořen slova pravda
skládá ze třech souhlásek : ajin, mem a nun. Stejný kořen je
použit i u slov jako: býti spolehlivý, věrný, jistý, skutečný
nebo tak jest.
V Nové Smlouvě
ho používá Ježíš mnohokrát když vyučuje a říká “Amen,
amen pravím vám... apod.” Místo amen si můžeme dosadit cokoli
– v pravdě, tak jest, jistě, skutečně aj. Pravda zde vystupuje
do popředí jako ujištění a zároveň zaslíbení. Ujištění o
správném směru a zaslíbení zdroje, ze kterého pramení
spolehlivost, věrnost, jistotota.
Pokud s důvěrou
vykročíme na Cestu za Ježíšem, začneme nacházet Pravdu, která
nás bude nejenom osvobozovat, ale také usvědčovat. Na této Cestě
bude “naše pravda” konfrontována s Pravdou Stvořitele. Tato
konfrontace však nepřináší nepřátelství, rozbroj nebo
nevraživost jako ve světě. Pokud se jí totiž poddáme, začne
nás osvobozovat a naplňovat pokojem, který je nad každé
pomyšlení.
Nakonec Ježíš
zakončuje slovy. “Já jsem Život”. Vrchol všech zaslíbení.
Naděje, kterou střežíme ve svých srdcích. Cíl naší cesty na
této zemi. Vírou v Ježíšovo jméno vidíme Život, který se
nezastavuje u brány smrti, ale vidí zaslíbení příbytků a
svého místa ve věčné přítomnosti Boží.
Putování k těmto
příbytkům je však celoživotní zápas a proces, ve kterém jen
my sami budeme rozhodovat, jak moc dovolíme Pravdě Boží aby nás
proměňovala k obrazu toho, který za nás zemřel...
PS: O tobě
přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a
protož tváři tvé,
Hospodine,
hledati budu...
(žalm 27,8)
|
Podobná témata
|
|
Re: Realita duchovního života 2 (Skóre: 1) Vložil: ssns v Úterý, 02. červen 2009 @ 20:04:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Zákonitě dojde ke
konfrontaci dvou “pravd”, ve které zpravidla vítězí pravda s
větší přesvědčivostí, důkazy a důvěrou.
To si ani nemyslím. Byl to snad Mao, kdo říkal, že pravdu má ten, kdo drží v ruce zbraň. A poměrně pěkně to vystihuje rčení, že Pravda vítězí, protože to, co zvítězí, je vždy nazváno pravdou, i když je to lež. :-)) S našimi lidskými "pravdami" to tak ale bohužel je.
Díky za hezké zamyšlení.
|
Re: Re: Realita duchovního života 2 (Skóre: 1) Vložil: nomo77 (gever@centrum.cz) v Středa, 03. červen 2009 @ 22:15:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.koreny.estranky.cz | "A poměrně pěkně to vystihuje rčení, že Pravda vítězí, protože to, co zvítězí, je vždy nazváno pravdou, i když je to lež. :-))"
Ahoj,
Napadá mě ještě jiné rčení, které se
hojně využívá. "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou." Je to de facto
o slovech. Ale díky Bohu, že jedno Slovo se stalo tělem... :-)
s pozdravem martin
|
]
|
|
Re: Realita duchovního života 2 (Skóre: 1) Vložil: nula v Středa, 03. červen 2009 @ 08:58:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | --Můžeme si otázku: “Co je pravda?” položit trochu jinak. “Co je moje Pravda?”. --
To už je pomýlený přístup .Kdyby Pravda závisela na nějakém "moje" už by nebyla Pravdou
--Ježíš řekl: “Já jsem Cesta, Pravda a Život.” Jeden z velmi známých a oblíbených veršů. Pro mě osobně to byl dlouho verš ležící někde v abstraktnu. Pak jsem se více zaměřil na verš předešlý, kde Tomáš vyjadřuje obavu ohledně Ježíšova odchodu. Tomáš říká:” ...nevíme Pane, kam jdeš, jak můžeme znát cestu?” V celém kontextu 14. kapitoly mi přijde, že Ježíš musel tak trochu zápasit s lidským pohledem a vírou učedníků. Tomáš se ptá: “...jak můžeme znát cestu?” Ježíš se podívá Tomášovi do očí a odpoví zvolna “Já jsem Cesta”. Cesta je symbolem směru. Má svůj začátek i svůj cíl. Je to obraz putování. Ježíšova odpověď je na tomto místě zároveň výzvou. Výzvou, která má však jednu podstatnou podmínku. Na tuto Cestu můžeme vstoupit jedině vírou.--
To dojdeš leda do hrobu .Klíčem je poznat co to je "já jsem" |
Re: Re: Realita duchovního života 2 (Skóre: 1) Vložil: nomo77 (gever@centrum.cz) v Středa, 03. červen 2009 @ 22:28:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.koreny.estranky.cz | Ahoj,
"To už je pomýlený přístup .Kdyby Pravda závisela na nějakém "moje" už by nebyla Pravdou"
Proto jsem svoje chápání "pravdy" popsal jako souhrn svých názorů,
postojů a přesvědčení. Ty jsi se nikdy nesetkal s větou " Mám pravdu"
nebo "Máš pravdu"?
|
]
Re: Re: Re: Realita duchovního života 2 (Skóre: 1) Vložil: nula v Čtvrtek, 04. červen 2009 @ 13:27:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | --Ty jsi se nikdy nesetkal s větou " Mám pravdu" nebo "Máš pravdu--
ano, ve smyslu nějakého logického výroku .Pravda o které mluvil Ježíš je ale něco úplně jiného |
]
|
|
|
|