Vztah s Bohem

[Willy]

Bůh nás předurčil k synovství, tedy ke vztahu Otce a syna, Božího dítěte v Jeho Synu, našem Pánu Ježíši Kristu. Bůh je Otcem, který své děti, syny miluje a proto je přísně vychovává, aby dostali podíl na Jeho svatosti, tj. posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána (Žd 12:10, 14), posvěcení, o něž máme usilovat stejně jako o pokoj se všemi.
Nemáme-li pokoj se všemi lidmi, záleží-li to na nás [Ř 12:18], nemáme pokoj ani s Bohem a je třeba to napravit respektive dovolit Bohu, aby to napravil, poněvadž my sami to nedokážeme, jako ostatně všechno, co nám Bůh v Kristu přikazuje a co od nás požaduje.

To, jaký máme vztah k lidem se odvíjí od toho, jaký vztah máme k Bohu, s Bohem. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
Řekne-li někdo: ‚Miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. (1J 4:8, 20)
Kdo nemá rád Pána, ať je proklet! (1K 16:22)

To jsou naprosto jednoznačné verše, jimiž nás apoštolové Pavel a Jan napomínají, povzbuzují či varují (podle potřeby případ od případu), abychom usilovali o správný vztah s Bohem.

Ujistěme se před Bohem, že náš vztah s Ním, s Jeho dětmi, bratry a sestrami v Kristu a se všemi lidmi je v pořádku podle Boží vůle a k Boží slávě. Amen.