V jakém jménu jsme zachráněni?

[Willy]

„A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ Sk 4:12

Jméno Ježíš znamená v hebrejštině Bůh zachraňuje

Kristus není jméno, nýbrž titul, přívlastek a znamená Pomazaný

Takže celé "jméno a příjmení" Pána Ježíše Krista, zmíněné několikrát v NZ také jako Kristus Ježíš, v překladu znamená Pomazaný Bůh (Bohem) zachraňuje.

Je to jméno člověka, které mu dal Bůh, Otec toho člověka, Jenž je ztělesněný Bůh. Slovo, které se stalo tělem = člověkem (J 1:1).

Když Pán Ježíš vstupoval do služby, poslán Otcem k vykonání Božího díla záchrany, přečetl v nazaretské synagoze úvod 61. kapitoly proroka Izaiáše:

Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit rok Hospodinovy přízně...

Jako Syn byl poslán Pán Ježíš Otcem, aby konal Jeho vůli, jíž bylo činit Otcovy skutky a mluvit Otcova slova, tj. dílo, které Jej Otec poslal vykonat a o němž řekl v Janovi 17:4 v modlitbě k Otci, dílo jsem dokonal. To znamená, že všechno, co poslal Otec Syna na zem vykonat, je dokončeno - nelze k němu nic přidat ani z něho něco ubrat. Nyní záleží na nás, jak s darem Boží milosti naložíme, jestli rozmnožíme hřivny, které nám Bůh dal - každému nejméně jednu. A také jakou půdou naše srdce pro Jeho Slovo bude, aby přinesla/o užitek a jestli poneseme ovoce, jímž bude oslaven Otec.

Plná Boží spása, tj. naše záchrana je hotová, dokončená a zaručená. Zaručená tím jediným jménem, daným lidem pod nebem, v němž, Kraličtí skrze něž bychom mohli, měli (ČSP), některé překlady říkají musíme být spaseni, zachráněni.

To tedy znamená, že zachráněni jsme v prvé řadě ve jménu, skrze jméno našeho Spasitele, jediné jméno, které je toho schopno a mocno. Až poté, co uvěříme tomu jménu a Jeho nositeli a vírou Jej přijmeme, dá nám Bůh milost k záchraně, k níž si nás vyhlédl a k níž nás předurčil před založením světa, se vším všudy; k záchraně, která zahrnuje celou naši bytost - našeho ducha, duši i tělo; naši minulost přítomnost i budoucnost.

Milostí jsme spaseni proto, že jsme si to nikdo nezasloužili a zasloužit nemohli. Skrze víru díky tomu, že nám ji dal Bůh stejně, jako celou či plnou spásu.

Líbí se mi ten podmiňovací způsob v úvodním verši ve Skutcích 4:12, který znamená, že jsou tu podmínky - některé záleží na Bohu, který naši spásu inicioval v minulé věčnosti a jiné jsou na nás, kteří Boží spásu přijímáme přijetím Syna a Jeho jména, abychom se mohli stát Božími dětmi.
To, co následuje po tomto přijetí záleží opět na nás, tzn. jestli dovolíme Bohu, aby v nás dílo spásy v plnosti mohl dokončit, i když dokončené z Jeho pohledu je. Neboli máme vůči Bohu v Kristu zodpovědnost za to, jak s naším životem naložíme poté, co jsme uvěřili - jestli jej ochotně Pánu vydáme a přijmeme Jeho život nebo jestli si svůj život ponecháme a žijeme si nadále tak, jak jsme byli zvyklí.

Přijde, ba přichází den, kdy vydáme Pánu Ježíši počet z toho, jak jsme žili poté, co nás zachránil a podle toho budeme buď odměněni nebo potrestáni. Bůh je dobrý, dobrý Otec, milující Otec, ale je také přísný ke svým dětem, na které se umí, může a bude hněvat, pokud byly neposlušné.

Apoštol Petr napsal: Když jste poslušností pravdy skrze Ducha očistili své duše k bratrské lásce bez přetvářky, vroucně se navzájem milujte z čistého srdce. 1P 1:22
Pokud tedy nejsme poslušní pravdy, neočišťujeme naši duši k bratrské lásce, nemilujeme se navzájem z čistého srdce, zhřešili jsme proti Božímu přikázání a zasloužíme si spravedlivý trest následující spravedlivý Boží soud. Pokud se však necháme Kristem soudit průběžně během našeho života v těle, necháme-li se Pánem zkoumat a posvěcovat, potom se nemusíme bát Otcova hněvu, ale díky tomu přijímáme milost pokání, požehnání a jsme Bohem v Kristu zaopatřováni a uspokojováni ve všem, co potřebujeme. Vždyť proto nám Syna dal, aby se stal a byl pro nás vším - k životu a ke zbožnosti.

Jak píše Pavel - Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se Jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty. Ř 11:22

Kéž se Bůh nad námi smiluje, abychom dostáli naší zodpovědnosti vůči Němu a žili v tomto věku a v tomto těle tak, jak se Mu líbí. Amen.